Tyto země považují stavbu Čínských vojenských základen na umělých ostrovech za akt agrese ze strany Číny a její snahu o prosazování monopolu v této oblasti. Podle mezinárodního arbitrážního soudu Čína nemá nárok na sporné ostrovy v Jihočínském moři a svými aktivitami porušuje práva ostatních států, zejména Filipín.

Charakteristika Jihočínského moře

Jihočínské moře je okrajovým mořem Tichého oceánu s celkovou rozlohou 3.500.000 km². Tato oblast je využívána jako druhá nejpoužívanější námořní trasa, protože v těchto místech proplouvá podle tonáže polovina všech tankerů a veškerých nákladních lodí na světě. Navíc se v této oblasti bohaté na mořské produkty nachází ještě ložiska ropy a zemního plynu.

Toto moře se nachází jižně od Pevninské Číny a Tchajwanu, severně od Bangka-Belitung a Bornea, západně od Filipín a východně od Malajského poloostrova, Sumatry, Vietnamu a Kambodže. Dále sem patří státy jako Indonésie, Malajsie a Thajsko. V Jihočínském moři je řada ostrovů a souostroví – Chaj-nan, Paracelské ostrovy, Spratlyho ostrovy, Anambaské ostrovy, Natunské ostrovy, Riauské ostrovy a další.

Mezinárodní právo a spory o námořní hranice

Za uznávanou hranicí mezinárodních vod se považuje vzdálenost kratší než 12 námořních mil (jedna míle se rovná 1,85 kilometru), která je považována za hranici teritoriálních vod. Vzdálenost 12 námořních mil (22,5 km) od základní čáry odlivu se nazývá přilehlá zóna, kde pobřežní státy vykonávají kontrolu cizích lodí, která je nutná k zabránění porušování mezinárodních předpisů.

Podle mezinárodního mořského práva (UNCLOS) je vzdálenost 200 Nm (370 km) od základní pobřežní čáry považována za ekonomickou zónu, kde pobřežní státy mají možnost vykonávat svrchovaně práva, která se týkají průzkumu a využívání přírodních zdrojů. Do vzdálenosti 350 Nm (648 km) od základní pobřežní čáry může zasahovat kontinentální šelf, ve kterém pobřežní státy mohou využívat přírodních zdrojů ze dna moře.