S nabídkou oslovil právě mě, protože jsme jeli navštívit Sociálně terapeutickou dílnu v prostorách Jezuitské koleje na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti, ke které mám, jako členka sociálního výboru, z této pozice nejblíže.

Zařízením nás provedla paní vedoucí Pavlína Vavřínková. Seznámili jsme se zde s jednotlivými uživateli zdejšího zařízení i s jejich běžným denním režimem. Velice mě zaujal projekt kavárny CAFE 21, jež vznikl, aby pomáhal zdravotně a mentálně postiženým se začleňováním do běžného života. Tito lidé zde pracují pod vedením zkušených asistentek. Domnívám se, že podobné zařízení by měl navštívit každý z nás, protože zde si každý slušný člověk musí zákonitě uvědomit, jak je život krásný a krutý zároveň. A že nemůžeme plýtvat energií a časem na různé rozmíšky a handrkování, ale měli bychom se snažit o to, aby se nám zde žilo lépe! (Že páni poslanci?)

Následně jsme nasedli do auta a přejeli o kus dál do Domova pro osoby se zdravotním postižením Velehrad Vincentinum. Zde jsme si za doprovodu paní ředitelky Mileny Marečkové prohlédli velmi krásně zrekonstruované pokoje, ve kterých žije v současné době padesát klientů. Paní ředitelka nám umožnila opravdu hluboký vhled do tamního zařízení. Od popsání historie zařízení až po prohlídku vlastních pracovních dílen, do kterých klienti docházejí a učí se zde základním dovednostem a návykům. Mají zde dokonce knihu, do které se klienti při příchodu a odchodu zapisují. To vše proto, aby vznikla co nejautentičtější představa reálného života mimo zařízení.

Z obou zařízení jsme odjížděli s pocitem, že když se chce, tak to opravdu jde. Z lidí žijících v těchto zařízeních vyzařuje neustálá radost. Je vidět, že jsou spokojení a že se jim líbí, kde žijí a tráví svůj čas. A za to všem zaměstnancům jak Sociálně terapeutické dílny v Uherském Hradišti, tak Domova pro osoby se zdravotním postižením Velehrad patří obrovský dík.

Abychom pořád nejezdili jen po různých zařízeních, domluvili jsme se s kolegou Jaroslavem Holíkem, že navštívíme paní Marii Miklovou z Březůvek, která právě v pátek oslavila své sto druhé narozeniny. Popřáli jsme jí společně k takto významnému jubileu a zároveň měli chviličku, abychom si s paní Miklovou velmi příjemně popovídali. Věřím, že naše společná návštěva udělala paní Miklové radost. A doufám, že se bude paní Marie těšit i nadále alespoň tak pevnému zdraví, jako doposud.