Živí se jako překladatelka, stavební inženýrka a soudní znalkyně, problematice nemovitostí tedy dobře rozumí, ale jako žena, která si do hostitelské péče bere holčičku z dětského domova, má velmi blízko také k sociálním otázkám. Popovídali jsme si s Pavlou o tom, jak ji k politice přivedlo zdravé občanské naštvání, proč se po letech v zahraničí ráda vrátila zpět domů, a jak by tradiční malé podnikání mohlo navrátit lesk Moravskoslezskému kraji.

Máte za sebou spoustu zahraničních zkušeností, jak studijních, tak i pracovních. Kdy jste začala cestovat?

Měla jsem to štěstí, že jsem nastoupila na vysokou školu těsně po revoluci. Otevřel se nám svět a já jsem toho jako studentka využila. Už v roce 1994 se naskytla možnost vycestovat a studovat za podpory EU, a tak jsem jela na semestr do Kodaně. Předměty jsme měli samozřejmě v angličtině, některé pouze s dalšími českými studenty, další i spolu s Dány. Byla to po všech stránkách skvělá zkušenost.

Dále jste měla možnost pobývat chvíli i v Egyptě?

Do Egypta jsem jela na výměnnou stáž pro studenty. Léto jsem strávila v jedné stavební firmě, a pak hlavně cestováním a poznáváním země. V té době se ještě dalo bezpečně jezdit po celé zemi. Poznala jsem tam spoustu úžasných místních lidí i studenty z mnoha evropských zemí. Tam jsem pochopila, že i přes rozdílné kultury či náboženství řešíme všichni stejné lidské starosti.