Často mi hlavě zní “modlitba”, která prosí o odvahu měnit věci, co měnit jdou, sílu přijmout ty, co změnit nejdou a moudrost je od sebe rozeznat. A zní mi v hlavě pokaždé, když o suchu přemýšlím. Na změnu klimatu i na to, že prší jinak (méně často, ale ve větším množství) si prostě musíme zvykat a tedy se přizpůsobit. Ale můžeme změnit náš přístup k půdě a krajině.

Pokud chceš změnit svět, změn sebe

Jako zahrádkář a amatérský zemědělec už pár let zkouším hledat způsoby, jak se se suchem vypořádat. Obhospodařuju půdu ve Strážnici, v jednom z nejsušších míst v ČR, takže mi vlastně nic moc jiného nezbývá. Pokud pěstujete v malém, existují relativně snadné cesty, jak se s problémem aspoň částečně vypořádat. Chce to prostě přijmout změnu klima za realitu a zařídit se.

Proto ignoruju chemii a snažím se v maximální míře používat tzv. statková hnojiva - chlévskou mrvu, “kuřince”, kompost a v malé míře taky zelené hnojení. Užívání chemie je dost velký problém. Půda není jen neživý materiál, ale, je-li zdravá, je živoucím světem, ve které žijí a usilovně pracují mikroorganismy. Pokud je chemií, nebo absencí organické hmoty, kterou se živí, zabijete, zabíjíte tím půdu jako celek. Ta je pak náchylnější na erozi a zároveň vyžaduje víc a víc chemikálií, pokud v ní má něco vyrůst.

Je potřeba hledat odrůdy, které jsou vůči suchu a horku odolnější. Taky je důležité kombinovat druhy rostlin, které si pomáhají. Například mrkev a cibule - mrkev odpuzuje škůdce cibule a svou bujnou natí kryje půdu, takže zpomaluje odpar vody. Cibule zase odpuzuje škůdce mrkve. Obecně je dobré kombinovat nízké a plazivé rostliny, které pokrývají půdu s těmi, co rostou do výše. Zajímavé je taky používání mykorhizních hub, tedy podhoubí, které se naváže na kořenový systém rostlin a pomáhá mu získávat vodu. Nedávno vyšel článek o novém způsobu pěstování brambor, který jednak zvyšuje výnosy, ale taky pomáhá chránit půdu před erozí. A dalo by se pokračovat dále, příkladů je fakt moc. Co je na tom nejsmutnější, tak celá řada těchto zdánlivě revolučních postupů byla našim předkům známá. To jen my jsme je v honbě za mamonem neustálého zvyšování produkce ad absurdum vytěsnili ze své paměti. Inspirovat se jimi dá a dost často mají tu výhodu, že nejsou nijak složité ani finančně náročné.

Snažím se prostě svým chováním se jednak přizpůsobit, ale hlavně půdu neničit a pomáhat zlepšovat její vlastnosti. Cílem smysluplné zemědělské politiky by měla být podpora využívaní takovýchto postupů, zvláště tam, kde je to možné (a uznávám, že to má své limity) i při hospodaření ve větším.