Holomčík (Piráti): Tenhle návrh není nic jiného než předvolební divadýlko

20.01.2021 14:11

Projev na 79. schůzi Poslanecké sněmovny dne 20. 1. 2021 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon o potravinách a tabákových výrobcích

Holomčík (Piráti): Tenhle návrh není nic jiného než předvolební divadýlko
Foto: Piráti
Popisek: Radek Holomčík
reklama

Děkuji za slovo.

Já jsem se přihlásil ještě jednou do této rozpravy, protože bych se chtěl speciálně pověnovat vysvětlení toho, proč poslanci a poslankyně Pirátské strany nepodpoří návrh na povinný podíl českých potravin v supermarketech, nebo v provozovnách nad čtyři sta metrů čtverečních. Ty důvody jsou shrnutelné do třech takových kategorií. Ta první kategorie jsou samotné výhrady k tomu, jak je ten návrh napsaný. Mě velmi mrzí, pokud se bavíme o takhle třeskutém tématu, které je i v médiích propíráno, na sociálních sítích propíráno, proč se předkladatel prostě nedomluvil s Ministerstvem zemědělství a nenechali si to napsat tam. Možná bychom se vyvarovali řady chyb a nesmyslů, které v tom návrhu jsou.

Za mě ta úplně nejzásadnější výhrada, která, kdyby nebylo nic jiného, tak už to by stačilo na to být proti tomuto návrhu, je ustanovení, které, a já to přečtu, vlastně říká, jak má být té kvóty dosaženo. Přečtu to. Provozovatel potravinářského podniku provozující maloobchod je povinen zajistit, aby podíl vybraných základních potravin z krátkého dodavatelského řetězce, přeskočím část textu, prodaných konečným spotřebitelům činil v každé jím provozované maloobchodní provozovně - a dál ten text pokračuje. To znamená, že ten návrh říká, kolik procent, respektive určuje tu strukturu toho sortimentu, jak má ten obchodník prodat koncovému klientovi. Já nevím, kdo z vás má prostě zkušenost s maloobchodem, s tím prodávat něco koncovému spotřebiteli, ale prostě nařizovat zákonem, že to, co prodám, nikoliv co nabídnu, to by ještě logiku mělo, to by se dalo udělat, to by šlo prostě i technicky udělat přes ERP systémy, dokonce by to šlo automatizovat tak, aby se to hlídalo, aby ten systém sám říkal: bacha, tady prostě hrozí to, ale my se tady bavíme o tom, že diktujeme obchodníkovi, kolik čeho má prodat. To je naprostá absurdita. To prostě nemůže nikdo myslet vážně. Nezlobte se na mě, ale tohle je tak zásadní fail toho návrhu, že kdyby nebylo nic jiného, tak to je důvod pro to ho odmítnout. A mě fakt mrzí, že to předkladatelé nekonzultovali, respektive, že to prostě nedali napsat ministerstvu, protože u takovéhoto systémového zásahu si myslím, že by ten pohled mohl minimálně tuhle věc vyřešit.

Další problém, který v tom textu vidím, je, když jsme se bavili o tomto návrhu v tom prvním, druhém čtení, které proběhlo před nějakým časem, tak vlastně zaznívalo, že tady ta tendence je proti evropskému právu, je proti smyslu volného trhu na území Evropské unie. A bylo řečeno: dobré, tak to nebudeme tlačit směrem k české potravině, ale budeme se bavit o tom zkracování toho dodavatelského řetězce, což je určitě správná úvaha. Evropská unie umožňuje například i v tom právu, které se týká veřejných zakázek, takzvanou bonifikaci lokálnosti, to znamená ten důraz na to, aby ty věci, které jsou spotřebovávány, byly vyprodukovány v blízkosti. A předkladatelé se rozhodli vyřešit tento problém tak, že vydefinovali, že místo české potraviny hovoří o potravinách z krátkého dodavatelského řetězce. Když si ale přečteme tu definici celou, je to, že v § 2 odst. 1 se vkládá písmeno q, které zní: potravina z krátkého dodavatelského řetězce, potravina vyrobená ze surovin, které pochází z území České republiky, u surovin rostlinného původu se tím rozumí vypěstování, zpracování a zabalení, u surovin živočišného původu se jedná o narození zvířat, odchov, chov, výkrm, poražení a zpracování na území České republiky. Dokonce jsem tam teď objevil i gramatickou chybu, ale to je věc jiná. Nicméně předkladatelé k tomu přistoupili tak, že řekli: česká potravina je potravina z krátkého dodavatelského řetězce, tam prostě není žádný specifický parametr, který by ale určoval skutečně tu krátkost řetězce, ať už prostě nějaká geografická blízkost, nebo například přímý nákup od toho producenta. V okamžiku, kdy budu mít před sebou suchou kůrku od chleba a nazvu ji svíčkovou s pěti, tak to prostě neznamená, že je to svíčková s pěti knedlíky, tak je to pořád suchá kůrka od chleba, jenom já se prostě budu chovat velmi podivně.

A to je přesně to, co vlastně udělali předkladatelé. Oni řekli: Jakákoli česká potravina, protože ta definice tomu odpovídá, je potravina z krátkého dodavatelského řetězce. - Jako jestli tímhle chceme někomu namluvit, že to není porušování principů volného trhu, tak si nedovedu představit, jak intelektuálně omezený by takový člověk musel být, aby to akceptoval.

Další věc. Také se to týká té definice. Tam jsou v podstatě dvě definice. Jedna ta, kterou jsem četl, ze které vyplývá, že potraviny, které by měly být zařazovány v rámci toho povinného podílu, by měly být výlučně české včetně těch surovin. Nicméně když se potom podíváme dál do ustanovení § 9b, je to odst. 1, písmeno b), tak tam se píše, že lze označovat potravinu z krátkého dodavatelského řetězce tou potravinou, jejíž součet hmotností složek pocházejících z České republiky tvoří nejméně 75 % celkové hmotnosti všech složek stanovených v okamžiku jejich použití při výrobě potravin jiné než uvedené v písm. a) a výroba proběhla na území České republiky. Přidaná voda se nezapočítává. - Tím pádem protože samozřejmě lze předpokládat, že obchodníci se budou snažit nějakým způsobem popasovat s tímhle návrhem, tak nám ta procenta padají. My jsme provedli takový orientační výpočet. Jestliže se bavíme o tom, že by v roce 2027 mělo být 73 % těch vyjmenovaných potravin českého původu v nabídce obchodních řetězců nebo obchodů s prodejní plochou větší, než je 400 metrů čtverečních, tak nám vlastně, pokud použijeme tuhle definici, padá 73 % na cca 55 %. Je otázka, jestli je to záměr předkladatele. Ale v podstatě to, že umožňujeme tuhle definici, nám snižuje celkové procento těch českých potravin. Nevím, je to asi dotaz na předkladatele, jestli tohle skutečně zamýšlel, nebo je to právě důsledek té ne úplně příkladné legislativní práce, která se dala vyřešit tím, kdyby to konzultovali s ministerstvem.

Další věc. V návrhu v příloze 1 je seznam potravin z krátkého dodavatelského řetězce, na něž se vztahuje ta povinnost. A je tam spousta věcí, které jsou asi nekonfliktní - luštěniny, zelenina, masné výrobky, vejce atd. Ale objevují se tam i věci, které buď prokazatelně nejsou produkovány na území České republiky, nebo jsou naprosto minoritní. Je to kuchyňská sůl, je to sezamové semínko, jsou to rybí játra, vodní melouny. Samozřejmě vodní melouny jdou pěstovat. Já je pěstuji dlouhé roky. Pamatuji si období, kdy byla taková úroda, že na konci sezóny už to nechtěly žrát ani slepice. To samozřejmě jde. Ale otázka je, jestli je vhodné tyto potraviny, které jsou u nás v tom komerčním masovém měřítku, zařazovat do seznamu příloh, protože nám to strašlivě rozmělňují. A opět je otázka, jestli je to záměr. Protože říkáme tomu obchodníkovi, že pokud to chce dodržet, tak u těch ostatních potravin musí navýšit to procento. A obávám se, že v hodně extrémních případech by to mohlo vést i k tomu, že ten obchodník třeba nebude prodávat kuchyňskou sůl. Protože aby se vlezl do těch zákonem stanovených limitů, tak prostě bude muset omezit některé sortimenty, aby mu to nedělalo bordel v tom celkovém procentu.

Úplně jsem nepochopil - a opět je to otázka na předkladatele - proč se tam pracuje s konstrukcí hmotnosti produktů. Když se podíváte, tak v podstatě to procento se počítá z hmotnosti produktů, přičemž limonáda, i když ta tam není započítaná, ale prostě některé produkty, které mají třeba menší hodnotu, váží přirozeně víc, než třeba suchý salám s nějakou ušlechtilou plísní, který v té kilogramové ceně stojí poměrně hodně, protože je náročné ho vyrobit. Takže opět jestli se to nemíjí účinkem. Pokud chceme podpořit ty zemědělce a potravináře, jestli by nestálo za to se spíš zaměřit na třeba nominální hodnotu zboží atd.

No a pak je samozřejmě poslední dotaz na předkladatele, když ukládají Úřadu na ochranu hospodářské soutěže povinnost dohlížet na dodržování tohoto zákona, jestli se vůbec zeptali na to, jestli to ten úřad zvládne, jestli má dostatek kapacit. On to nebude úplně malý objem práce, který tomu úřadu teď přidáváme. Jestli se s tím počítá v rozpočtu té instituce, jestli jsou na to připraveni. V návrhu se počítá s tím, že by to mělo začít už v letošním roce 2021, tak mě by zajímalo, jestli se vůbec někdo obtěžoval zeptat se ÚOHSu, zda vůbec dokáže dohlížet na dodržování tady toho práva. Protože dávat do zákona další regulaci, kterou nebudeme schopni vymáhat, je zaplevelování právního řádu, který už tak je zaplevelený hodně moc. Ale je to otázka na předkladatele a budu rád, když bude zodpovězena.

Takže to jsou ty výhrady k samotnému návrhu. Já jenom zopakuji, kdyby v tom návrhu nebylo nic jiného, než přikazujeme obchodníkovi, kolik čeho má prodat, tak už to samotné by stačilo. Nicméně je tady druhá rovina a to je nějaký národohospodářský pohled, takový ten makro pohled na naši ekonomiku, na naše hospodářství jako celek.

Česká republika je silně proexportní ekonomika. To znamená, že nezanedbatelná část našeho hrubého domácího produktu, ale i výběru daní a samozřejmě zaměstnanosti je vázána na to, kolik zboží a služeb a dalších věcí dokážou naše firmy vyvézt. 80 % českého exportu míří do zemí Evropské unie. A je to poměrně pochopitelné, protože je tam nějaká blízkost legislativní, je to stabilní prostředí, země Evropské unie tvoří poměrně lukrativní trh i z hlediska koupěschopnosti. A tenhle návrh jde přímo proti principům volného trhu. Pokud tohle uděláme - a já se o tom budu bavit za chvilku, že to neuděláme, ale kdybychom to skutečně chtěli udělat, tak tím otevíráme dveře k tomu, že se nám dřív nebo později rozpadne volný trh Evropské unie, na kterém je naše hospodářství existenčně závislé. Opakuji - 80 % českého exportu míří do zemí Evropské unie. Saldo zahraničního obchodu je v posledních letech 12 až 17 miliard eur ročně ve prospěch právě exportu. A já bych se chtěl zeptat předkladatelů, jestli mají zpracovanou nějakou alternativní národohospodářskou koncepci. Co se stane, když se vám podaří ten volný trh rozstřelit? Pan ministr Havlíček tady není, že by nám k tomu třeba něco řekl. Ale skutečně by mě zajímalo, jestli jste promýšleli i tuhle rovinu - co se stane, pokud se vám podaří rozbít volný trh, kam budou naše firmy vyvážet. Pan premiér často a rád opakuje nesmysl o tom, že Piráti chtějí rozbít české hospodářství. Dámy a pánové, jestli něco může poškodit české hospodářství, českou ekonomiku, tak jsou to přesně tyhle tendence, které přinášejí riziko rozbití volného trhu. Mě by skutečně zajímalo, jestli předkladatelé mají vůbec nějakou představu o tom, co se stane, pokud se jim to podaří. Co se stane, pokud ty firmy budou muset i při vývozu do Německa, do Rakouska a do dalších zemí Evropské unie platit clo. Když rozbijeme volný trh, tak co se stane? Tak to prostě - (Poznámka z pléna.) No to není blbost, to není.

Co prostě budeme dělat s tím hospodářstvím, pokud se podaří rozbít volný trh? Tady říkáme, že rozbití volného trhu a ohrožení českého exportu je blbost - já si to nemyslím.

A potom je tady třetí pohled, a to je, ten návrh je tak trošku šaškárna. Řekněme si to na rovinu. On vlastně nikdo moc nepočítá s tím, že někdy začne platit, což trošku popírá ty předchozí dvě oblasti, o kterých jsem hovořil, ale všichni víme, že pokud se to dotýká evropského práva, pokud se to dotýká těch základních principů, na kterých stojí Evropská unie, do které jsme se dobrovolně rozhodli vstoupit, tak to prostě bude muset podléhat notifikaci Evropskou komisí. A na příkladu některých jiných zemí, které se o něco podobného pokoušely, prostě víme, že to neprojde. A řekněme si na rovinu, tenhle návrh není nic jiného než prostě předvolební divadýlko. A mě to strašně mrzí, protože naše zemědělství, a já vůbec nechci zpochybňovat to, že naši zemědělci nejsou v obtížné pozici, vůbec nechci zpochybňovat to, že máme řadu problémů, ale vysílat takovýhle signál českým zemědělcům, že tady vlastně jsme ochotni pracovat a debatovat o totální šaškárně, já si nemyslím, že jim to pomůže. Já si dokonce nemyslím ani, že to je vůči nim slušné a upřímné.

Myslím si, že bychom se měli zaměřit spíš například na přípravu společné zemědělské politiky, v rámci které se dají řešit určité problémy, o kterých se hovoří, třeba tzv. externí konvergence, rozdílnost plateb mezi členskými státy. Pojďme se bavit o tom, jestli to už není překonaný relikt nějaké doby minulé. Já jsem tady té debatě nakloněný. Pokud chceme řešit postavení a roli supermarketů, tak se bavme o zákonu o významné tržní síle. To je přesně ten legislativní nástroj, který k tomu máme. Všiml jsem si, že ten návrh je někde v nějakém mezirezortním připomínkování. To je ten nástroj, který máme k tomu, abychom zabránili nějaké špatné praxi řetězců. Ale ne prostě zákon o potravinách. Pak je samozřejmě otázka, proč se ten zákon zaměřuje jenom na řetězce a nezaměřuje se na to, co by podle mého názoru měl plnit, a to je skutečně v rámci toho produkčně-spotřebitelského řetězce řešit i postavení a ochranu těch malých před těmi velkými, což nemusí být nutně jenom řetězce. Ale to je debata na jindy.

Já prostě odmítám přijmout a akceptovat to, že tady prostě vykládáme zemědělcům nesmysl o tom, že se jim snažíme pomoct návrhem, který je špatně napsaný, který ohrožuje hospodářství České republiky a který vlastně není myšlen vážně. A to jsou důvody, proč Piráti tento návrh nepodpoří. Já vám děkuji za pozornost.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zahradil (ODS): Covidovou krizí se Evropská unie střelila do obou nohou

11:35 Zahradil (ODS): Covidovou krizí se Evropská unie střelila do obou nohou

Komentář na facebookovém profilu k očkování ve Velké Británii a Evropské unii.