Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, probíráme teď další novelu zákona o vodách a jedním z lajtmotivů, který se objevuje v důvodové zprávě, je to, že tato novela má řešit sucho. S tím samozřejmě lze souhlasit. Ale ten problém, který vidím, je to, že velká část věcí, které se realizují, řeší už důsledky. Bavíme se o zajištění zásobování pitnou vodou. Bavíme se třeba v těch dalších návrzích o nějakém propojování vodárenských soustav, o budování vodních zdrojů, což samozřejmě jako je v pořádku a jsou to důležité debaty a jsem rád, že probíhají. Ale pořád nám uniká ta příčina. Ta příčina je prostě v krajině. Tou příčinou je stav české krajiny, stav našich půd. A samozřejmě to, že se v minulosti podařilo na řadě míst v podstatě zlikvidovat nebo do značné míry poškodit takzvaný malý vodní koloběh.

Ještě než se dostanu k samotnému textu, rád bych řekl v takové obecnější rovině několik připomínek k tomu, jakým způsobem řešíme, nebo neřešíme otázky sucha. Kolega předřečník zmiňoval ve své řeči zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, potažmo protierozní vyhlášku. Dlouhou dobu to byla taková paní Columbová, o které všichni hovořili, nikdo ji nikdy neviděl. Před časem se objevil v meziresortním připomínkovém řízení návrh. My jsme si ho pročítali. Já jsem si pročítal i ty připomínky - například i připomínky z Ministerstva zemědělství. A přiznám se, že nemám pocit, že by tento návrh měl nějakou velkou šanci toho, že vzejde do platnosti. A pokud by vešel do platnosti, tak nejsme úplně přesvědčeni, že by přinesl to, co by přinést měl, to znamená ochranu půdy proti erozi.

Další věc, kterou musím zmínit, pokud hovoříme o krajině, jsou lesy. Česká republika je poměrně unikátní v tom, že významnou část, vlastně větší polovinu lesů vlastní stát. Z celkové výměry lesů nějakých 48 % je ve správě státního podniku Lesy České republiky a je to zhruba - jen připomínám - jedna šestina rozlohy této země. Na začátku roku jsme kritizovali strategii, která platí od září loňského roku a je do roku 2024. Chtěl bych říct jednu věc, protože reakce jak pana ministra, tak i ministerstva byla taková poměrně podrážděná, tak abych byl fér a zaznělo to, tak chci říct, že rozhodně ta strategie není špatná jako celek. Není špatná. Není to tak, jak se říká, že bychom nesouhlasili s každou jednou větou. Je v ní spousta super věcí. Některé pasáže připomínají moderní učebnici zakládání lesů, a to je určitě dobře.

To, co nám na tom v principu vadí nejvíc, jsou dvě věci. Jedna je ta ekonomika, obchodní model. Z našeho pohledu se nedostatečně v té strategii reflektuje to, že kůrovcová katastrofa, kterou teď máme, byla do značné míry akcelerovaná obchodním modelem, který lesy v minulosti měly. Ten obchodní model vyrval kontrolu nad lesem z rukou lesníků, dal ji někam jinam a z našeho pohledu ta strategie tuhle skutečnost nedostatečně reflektuje. Druhá věc, hodně se hovoří a i při novelizaci lesního zákona to tady zaznívalo, hodně se hovoří o škodách způsobených zvěří při obnově lesa. A musím říct, že i to pojetí myslivostí, které v té strategii je nějakým způsobem vykresleno, tak nám nedává dostatečnou záruku v tom, že lesy budou schopny omezovat škody na obnovujících se porostech zvěří. Co mi přijde už jako extrémně absurdní a určitě se o tom budeme bavit jindy a jinde, tak jsou zprávy o tom, že by se měly v masové míře pronajímat obory. To už mi přijde za hranou.