Během projednávání návrhu na Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj hlasovalo několik zástupců hnutí ANO, kteří sami jsou či byli starosty, aby bývalým starostům či primátorům nebyl výkon jejich funkce uznán jako kvalifikační kritérium, které by je opravňovalo ucházet se ve výběrovém řízení o funkce státních úředníků.

Nechápu, proč. Proč mnohdy zkušené, poctivé a slušné starosty a primátory takto diskreditujeme, proč naopak nechceme využít jejich znalostí a zkušeností? To se někteří poslanci tolik bojí, že do uzavřené a téměř neměnné množiny státních úředníků v Praze přijde někdo nový, z regionů? Jsem přesvědčen o tom, že neschválení tohoto ustanovení je hrubou chybou, na kterou doplatí především občané této země. Všude jinde ve světě je stát (a jeho občané) rád, pokud někdo, kdo mu dobře sloužil a pracoval pro něj, získával tak zkušenosti a znalosti, v jeho službách zůstane. U nás takové lidi rovnou vyřazujeme i z možnosti přihlásit se do výběrového řízení na státního úředníka. Prostě proto, že se tváříme, že funkce primátora či starosty není dostatečnou praxí pro výkon úředníka.

Druhá věc, nad kterou přemýšlím je, zda by v rámci nového zákona nemělo být jasně řečeno, že například během dalších 2 či 3 let musí být vypsána výběrová řízení na všechny úředníky, kterých se nový zákon, bude-li přijat (a já doufám že nikoli) týká. Proč? Logika je jednoduchá – poté, co zákon vstoupí v platnost, bude úředník, pokud neudělá zásadní chybu, téměř neodvolatelný. V zákonu jsou jasně dány parametry, které by měl „nový úředník“ splňovat - chtějme tedy, aby tato pravidla splňovali všichni, i ti, kdo již dnes v úřadech jsou. Kvalitní, zkušení a profesionální úředníci, kterých si velmi vážím a jejichž práce pro nás všechny má svůj velký význam, se být nemusí. Nepochybuji o tom, že ti své úřednické posty obhájí a pak bude jejich nový status zcela na místě. Úředníci, kteří jsou spíše úředníky z vůle politické, a kteří se do úřadů dostali spíše díky stranické legitimaci, budou muset buď přesvědčit o tom, že na svou funkci mají, nebo budou muset odejít. Těch mi ale líto není. Pokud by takové ustanovení nebylo přijato, znamenalo by to, že tito političtí úředníci ve svých funkcích zůstanou, chtělo by se říci, dokud oni budou chtít. A budou jen držet místo kvalifikovanějším a vhodnějším adeptům.“