Babišovci se do Sněmovny dostali jen díky dlouhodobému ostrakizování politiků, ostentativním pohrdáním politikou a politiky a ujišťováním, že „bude líp.“ Najednou, zdá se mi, zjišťují, že druhé místo na pásce je přece jen velké sousto, které nemohou ani pořádně rozkousat.

Začněme jejich vstupem/nevstupem do vlády à la Věci veřejné. Těm se přece taky nechtělo. Nějak povážlivě zapadl slib ANO prezentovaný paní Jourovou, že se hnutí „rozjede za svými voliči a poradí se, zda do vlády vstupovat, či nikoliv“. Být jejich voličem, logicky je do vlády vyšlu, dvacet procent je opravdu dost na to, aby se hnutí „vyčůraně“ zbavilo vládní odpovědnosti a přežilo jen ve sněmovních lavicích, ledaže zkrátka nemají lidi, nebo mají strach, že to neumějí. Přiznáním, že se budou v politice teprve učit, mi znovu silně připomínají Věci veřejné a jejich pozdější klon LIDEM, které ústy své Karolíny Peake každý průšvih omlouvali politickou nezkušeností. Voliči ovšem nechtějí nikoho, kdo by se v politice učil! Jsou hladoví po změně, která musí přijít nejlépe hned.

Nu, a pokud jde o samotného velkého Babiše, ten mění názory častěji než ponožky. Jednou do vlády sám chce, podruhé nechce, jednou chce „makat“ jako ministr financí, podruhé ujišťuje, že se „nikam nehrne“. Přitom považuji za zcela korektní přístup kandidujícího subjektu, aby voličům představil své dominanty do vlády. Jasně, zřetelně a upřímně. Toho jsme se ovšem od ANO nedočkali, stejně jako jsme se nedočkali kvalitního programu. Ten přece látali až někdy v srpnu.

Nejvíc mě ale ANO pobaví svou univerzální odpovědí na jakýkoli odborný problém. Všimněte si, že z nich nikdy nevypadne nic konkrétního. Vždy je dotazovaný odkázán na stanovisko „expertů“, jimž je či bude problém předložen k posouzení. Kdo jsou oni „experti“, ovšem nevíme. Zůstávají utajováni jako onen příznačný Godot, na kterého se stále čekalo a on nakonec nepřijde. Pokud se snad náhodou na „experty“ nečeká, postoje hnutí k supervážným otázkám se mění jako aprílové počasí. Nekonzistentní postoj k revizi církevních restitucí je toho důkazem.

Tak si říkám, jestli to ten Bohuslav Sobotka má vlastně zapotřebí. V koalici s ním bude mít nečitelného a nevyzpytatelného partnera, který se bude vše „za pochodu“ učit, reprezentovaného amatéry, z nichž každý říká něco jiného. Prorokuji, že Babiš při první příležitosti Sobotku opustí, zjistí-li, že vládnutí je ještě těžší, než si sám myslel, což bude navenek interpretováno jako „nemožnost prosadit politický program.“ To ani nemluvím o lapsech, které nás od těch učedníků čekají. Vedle nich bude pak historicky i Radek John vypadat jako génius. Pokud ovšem ze zákulisí nebudou všechno řídit „experti“, které nikdo nevolil a kteří budou mít v politice rozhodující vliv. Nebojoval proti tomu náhodou Babiš?

Přiznávám, že je mi pana Babiše i trochu líto. Své sliby samozřejmě splnit nemůže. Vědí to všichni realisticky uvažující jedinci, doufám, že i on. Jen jeho voliči to nevědí. Ovšem až se dozvědí, že jsme se jako země, prožívající těžké období, nikam nepohnuli a hnutí ANO zklamalo své voliče stejně jako onehdy „Veverky“, bude to opravdu zlé.

To by si měl pan Babiš uvědomit. Dvacet procent je opravdu hodně na nějaké laškování a amatérizmus. Prohospodařit důvěru tolika voličů se může parádně vymstít. „Veverky“ byly zaslouženě spláchnuty do zapomnění, ale druhou deziluzi navíc v tak krátké době po sobě už by občané nemuseli rozdýchat. Proto má ANO svou odpovědnost, s níž šlo do voleb. Neunese-li ji, nemělo vůbec kandidovat.

Pan Babiš by se měl poučit z historie, co je to „hněv lidu“. Neradno si s ním zahrávat.