I přes okamžitou kritiku tohoto „Prohlášení“ členy našeho senátorského klubu STAN jsem dohodu tří klubů držel i během předvčerejšího dopoledne, kdy jsem se setkal s předsedou Senátu M. Štěchem. Zároveň jsem však věřil, že i na základě reakce veřejnosti a velké části politického spektra dojde k určité sebereflexi signatářů „Prohlášení“ nebo alespoň pana předsedy Štěcha.  

Zatímco se toto mé dodržení dohody přes média dostalo k veřejnosti, tak na Pražském hradě probíhala jedna z dalších schůzek čtyř nejvyšších ústavních činitelů za účasti dvou ministrů české vlády k zahraniční politice. Tedy ideální prostor na hodnocení „Prohlášení“ nebo spíše přehodnocení tohoto poníženeckého vyjádření. Místo toho vyšlo další prohlášení těchto ústavních činitelů ve věci projednávaných témat -  zvládání migrační krize a boje proti terorismu, otázky evropské bezpečnostní a obranné unie,  aktuální situace v Turecku,  sankční režim vůči Ruské federaci a  problematika tzv. brexitu. Paradoxně v jedné části prohlášení je doslova uvedena následující pasáž:

„Podtrhli zájem ČR o zajištění stability a evropských standardů demokracie a lidských práv v Turecku“. Proč se v případě Turecka na nutnost dodržování lidských práv poukazuje a nedělo se tak v předchozím narychlo vytvořeném „Prohlášení“? A tady nemůže uspět ani signatáři „Prohlášení“ proklamované strategické partnerství České republiky s Čínou podepsané v březnu tohoto roku prezidenty obou států v Praze.