Dobré ráno, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, mám dojem, že tato novela je samozřejmě správně připravená a napsaná. Předřečníci to již řekli. Protože 50 – 70 let autorská práva, mám dojem, že se tady asi většinou nenajde žádný odpůrce. Nikdo ani autorům nechce bránit, aby získali finanční prostředky za to, že něco vymyslí. A už v žádném případě si nemyslím, že to není o panu Svěrákovi... Víte, o čem to je? O těch, kteří vybírají. Když se řekne hoteliér, možná každý vidí hotel Kempinski v Praze. Já jsem léta hoteliérem malinkého hotýlku – 45 lůžek, a těch jsou v republice většina. Nejsou to jenom hotýlky. Jsou to penziony, jsou to ubytovny. Jsou jich tisíce. Jsou mnohdy na sezónu zimní nebo letní. Ale vybírají se autorské poplatky pořád. Ano, za těch 21 let, co to dělám, tady bylo řečeno – počkejme na příští rok – panem kolegou Bratským. Na co mám čekat? Jednadvacet let čekám na to, že přijde vždycky někdo z těch, kteří zastupují kolektivní systém. Doslova a do písmene mě svléknou donaha, a pokud jim nezaplatím, tak samozřejmě přichází sankce. Všechno můžu doložit, mám to za sebou. Ale to nejsou sankce v řádu tisíců.

Platby, jenom abyste věděli, v tom malém hotýlku, jsou desetitisícové. Ano, byly 30 nebo 27 tisíc. Dnes platíme 13 nebo 14 tisíc. Záleží na tom, který výběrčí se vám zrovna v tom regionu dostane do hotelu a který přijde a jak stanoví. Nikde jsem nezjistil, že by v tom měl být nějaký systém. Není v tom systém! A není přece možné, aby autoři, když něco vymyslí, ať je to písnička nebo jiná část produkce, tak aby dostali zaplaceno jednou, třeba od České televize. Pak dostali zaplaceno podruhé, protože Česká televize přenáší systém např. kabelové televize v našem případě, kdy musí platit kabelová peníze tomu systému. A pak zaplatí ještě hoteliér. Už tomu nerozumím...