Je to další z důvodů, proč bychom si měli připomínat, kam až tehdy klesla lidskost, a proč bychom se nikdy neměli přestat učit z této katastrofy a vyvarovat se jakýmkoli prvkům násilí a xenofobie ve společnosti. K výročí samotnému toho již bylo vyřčeno a napsáno hodně a se všemi upřímnými slovy piety se nelze než ztotožnit.

Poněkud stranou však dosud zůstal jiný aspekt osvětimské tragédie, který nás má též vést k zamyšlení a který ukazuje, jak těžké je v dobách krize určit, co je správné a co nikoli. Před několika dny totiž uveřejnila britská Keele University na internetu několik tisíců dosud nezveřejněných leteckých snímků britského válečného letectva z druhé světové války. Britové tehdy fotili různé strategické body na územích okupovaných Němci, která pro ně byla potenciálními cíli jejich náletů, a mimo jiné se na internetu objevil i snímek, pořízený 23. srpna 1944. Na něm je poněkud stranou z výšky několika tisíců metrů zachycen dým, vycházející z krematorií Osvětimi. Britové sice tento, ale i jiné snímky pořídili za účelem bombardování nedaleké fabriky, na záznamu se však objevilo vedle dýmů z krematorií i celé rozlehlé prostranství koncentračního tábora Osvětim. Ironií osudu se tím však britské letectvo a tajné služby tehdy nezabývaly a koncentrovaly se na přilehlé továrny (v nichž byli ostatně též k nelidské práci zneužíváni vězni z tábora). Přitom Britové a s nimi i všichni západní spojenci, včetně Sovětského svazu, o táboře a jeho úloze věděli, protože, jakkoli se to zdálo být nemožné, tak se odsud podařilo utéct několika vězňům, kteří následně podali detailní zprávy o tamním běsnění. Později dokonce zachytávali jejich tajné služby informace o počtu mrtvých a disponovali skutečně detailním popisem lágru.

Nutně se nabízí otázka, proč západní mocnosti a i Sověti Osvětim nebombardovali. Objevení těchto snímků a jejich zveřejnění na webu pak i dnes vyvolává diskuzi, kterou se zaobírají nejen bývalí vězni a jejich rodiny, ale i historici a politici. Až do konce války totiž vítězné mocnosti cíleně nebombardovali ani jeden Němci zřízený koncentrační tábor, a to i přesto, že věděli, jaké bezprecedentní porušování lidských práv se zde každým dnem páchá. Přitom například v roce 1998 si za všechny, kdo nechápali tehdejší zdrženlivost spojenců, povzdechl izraelský premiér Benjamin Netanjahu při své návštěvě přímo v Osvětimi, že to, co by jistě tehdy stačilo, by bylo bombardovat železnici, která do tábora přiváděla transporty bezbranných lidí.