Kapitalisté se snaží prohlásit marxismus-leninismus za nesmyslný, neplatný, překonaný a jeho představitele za diktátory a vrahy. Pokud se jim takové očerňování nedaří, volí jinou taktiku, jak "zacházet" se slavnými revolucionáři. Taktiku, kterou popsal Vladimír Iljič Lenin ve svém díle Stát a revoluce: "Po jejich smrti jsou činěny pokusy udělat z nich neškodné ikony, prohlásit je, abych tak řekl, za svaté, ponechat jistou slávu jejich jménu pro 'útěchu' utlačeným třídám a jich balamucení tím, že je vyklešťován obsah revolučního učení, otupováno jeho revoluční ostří a učení samo vulgarisováno.".

Poměrně nedávno byla v Trevíru odhalena socha Karla Marxe. Na ceremoniálu odhalen sochy byli přítomni představitelé velkokapitálu, lidé, které Marx z hloubi duše nenáviděl a proti kterým bojoval.

Podobnému zacházení nebyl ušetřen ani Ernesto Guevara. Někteří si z něj udělali obchodní značku, aby zvýšili své tržby. Jiní, různí "moderní" levičáci, sociální demokraté, anarchisté, trockisté, zkrátka antikomunisté všech odstínu si jej berou takzvaně za svého a představují ho jako romantického hrdinu, kterého staví do kontrastu s Josifem Vissarionovičem Stalinem, Fidelem Castrem a dalšími, které naopak nazývají krvavými diktátory.

Šíří se mýtus, že Fidel Castro sám poslal Ernesta Guevaru do Jižní Ameriky na smrt, protože se obával jeho rostoucí popularity a vlivu. Bohužel, takovému nesmyslu často věří i někteří komunisté.

Guevara sám prohlásil: "Stal jsem se komunistou kvůli Stalinovi". Ve svých zápiscích při pobytu v Guatemale Che poznamenal: "Navštívil jsem oblasti ovládané United fruit company a viděl jsem bídu a utrpení, které tato společnost způsobuje pracujícím. Přísahal jsem před obrazem Stalina, že nepřestanu, dokud nebude kapitalismus zničen." Ne, Ernesto Guevara nebyl protikladem velkých osobností komunistického hnutí, ale byl jejich pokračovatelem. Ernesto Guevara byl marxistický revolucionář, zastánce a obránce marxismu-leninismu, člověkem, který se zbraní v ruce napomohl kubánskému lidu svrhnout kapitalismus a vydat se cestou socialismu. Socialismu, jehož tvořivá síla vyniká v porovnání toho, jak žijí pracující lidé na Kubě s tím, jak žijí lidé v okolních státech, na kapitalistickém Haiti, kde je v i 21. století hlavní hospodářskou činností pálení dřevěného uhlí, v Portoriku, které je zásobárnou levné pracovní síly pro USA nebo na zaostalé Jamaice.