Ale to ne, páni kolegové si jako na potvoru zasednou právě jen na kuřáky a na jejich bezbranné dodavatele. „Kolik lidí umírá na obezitu“, nedá se umlčet udata, a „jak to, že v tom zákoně není… zákaz spotřeby například tlustého masa“?

Musím připustit, že i ve mně, ač nekuřákovi, to mužné slovo vzbudilo jisté sympatie, přinejmenším svou nekompromisností podle zásady padni, komu padni. Leč jisté pochybnosti páně poslancova neohrožená řeč přece nedokázala zaplašit.  Škodlivost pasivního kouření má být (jistě jen v očích zaujatého nekuřáka) na první pohled zřejmá. Kuřák prý otravuje vzduch i nekuřákům, poškozuje jim tedy zdraví, většinou, aniž se jich ptal. Přitom ale host přece není povinen v kuřáckém prostředí pobývat. Může si najít zařízení nekuřácké. A v případě, že v místě není, což je časté třeba u vesnických hospod, stále má na výběr postit se, to je v tomto adventním čase nakonec docela aktuální, případně pojíst a popít z přinesených zásob venku na těch schodech, kam je nyní sprostě vyháněn kuřák. Nemá-li vlastní zásoby, protože počítal s hospodským prostředím bez kouře, je to jeho chyba.