Jiná parta podřezává křesťany. Rozbitý je celý sever Afriky, vraždí se turisté. Zabíjí se na Ukrajině, kde se konflikt vleče a není příliš vůle jej ukončit.  Dělíme se na lidi a podlidi, stejně jako v dobách minulých, o kterých jsem byl přesvědčen, že se již nikdy nebudou opakovat. Jsme nepoučitelní.

Jsou území, kde část obyvatel nemá přiznána ani volební práva, dokonce ani občanství, přestože se v teritoriu narodili, žili tam jejich rodiče i prarodiče. A jsou jich nikoliv stovky nebo jen tisíce, ale statisíce. Věřte nebo ne, na teritoriu států, které jsou členem NATO a EU. Jak mohly být přijaty, když nemají vypořádány vztahy s menšinami nechápu. Náš romský nafouknutý problém je proti tomu prkotina. Řeč je o Litvě, Lotyšsku a Estonsku, odkud se vrací slavný konvoj, který místo po železnici chrastí zbraněmi na silnicích. Jsou to občané bez práv, jazykem Tymošenkové (i některých našich hrdinů)  Rusáci. Ukrajina díky obrovskému množství této komunity jim alespoň občanství přiznala, ovšem s chutí by na ně hodili atomovku.

EU problém pojmenovala, uznala, že lidská práva jsou v oblasti pobaltí porušována a ...... nic.  Jde přitom o 6 až 12 % obyvatel (stát od státu je to jiné). Divíte se, že je v oblasti obava z Ruska? Já být Lotyš, tak se bojím, jako se bál bílý otrokář černochů a chodil proto pořád ozbrojen.

Konflikt se však nerozhořel tam, kde jsou lidská práva nejvíc pošlapávána, ale na Ukrajině, kde byl stav relativně stabilní. Nemusím být velký politilog, abych neviděl rozdíl mezi Ukrajinou a pobaltím. Je to členství v NATO a EU. Mají tedy pravdu ti, kdo tvrdí, že členství, zejména v NATO zabezpečuje určitou stabilitu zemi. Přiznejme však, že ve prospěch otrokářů, kteří dodnes nebyli schopni přiznat lidská práva svým všem obyvatelům. To je smutná část pravdy. Bát se Ruska nemusí, vlastních obyvatel také ne, nemají volební právo. I to je demokracie? Ne není. Podle wikipedie se v Litvě dokonce ani nesmí mluvit rusky - tady si vzali vzor Ukrajinci.

Nemohu skončit optimisticky. Tvrdím, že 3. světová válka začala. Dostal jsem několik dotazů od čtenářů na portálu parlamentní listy. Tady je poslední z nich a moje odpověď.