V roce 2005 jsem odmítl s odkazem na svobodu projevu potrestat podřízeného policistu. Nadřízený pak potrestal i mne. Šlo o kritická slova na nákup luxusních Fordů Mondeo pro dálniční policii. Tvrzení bylo toto: „Mám obavy, že pistolí prodřeme kožené sedačky, jsou to vyhozené peníze". Dva roky jsme odolávali tlaku, šikaně a nakonec jsme čtyři proti své vůli, ale na vlastní žádost odešli. Na mou argumentaci, že platí Listina základních práv a svobod a i policista je občan, mi ředitel Středočeské policie Ladovský odpověděl - a ty si myslíš, že LZPS platí? Myslím a vždy za to budu bojovat. Soudy všechny navršené tresty zrušily. A museli jsme to hnát až k soudu, protože i Policejní prezident JUDr. Kolář byl ochoten vydat v odvolání rozhodnutí, které bylo soudem označeno za nicotné.

Tím prezentuji, že svobody slova si vážím, vážil jsem si ji vždy a vážit budu. I ona má své mantinely. Jsou to pomluva, křivé obvinění a urážka. Při jednání u soudu si nelze dovolit k soudci zvedat hlas, chodit do síně s pokrávkou hlavy a když mluvíte k soudu, musíte vstát. Jsou daná pravidla. Pokud jsou porušena, jsou vymahatelná. Soud také můžete kritizovat. Napíšete odvolání, stížnost, podáte žalobu, když soudce pochybil a způsobil škodu. Přesto mu nemůžete sprostě nadávat při výkonu jeho pravomoci.