Přitom Uber funguje na jednoduchém principu. Pomocí mobilní aplikace (která funguje i jako taxametr a platební prostředek) spojuje zájemce o jízdu a její poskytovatele. Pokud k transakci dojde, účtuje si malý poplatek jako provizi. Toto se samozřejmě nelíbí klasickým taxislužbám, které často takto flexibilní nejsou a rády udržují svůj regulacemi chráněný monopol v evropských městech.

Dříve by situace dopadla tak, že by Uber získal silný podíl na trhu a ostatní taxislužby by se buďto přizpůsobily novému bussiness modelu nebo by jednoduše zkrachovaly. I když je krach společnosti nepříjemný jak pro majitele, tak především pro zaměstnance, umožňuje zároveň vznik nových pracovních míst a lepší alokaci zdrojů. Ekonomové tomu říkají čištění trhů, ale člověk nemusí být vystudovaný ekonom, aby tento princip pochopil, stačí obyčejný selský rozum.

Kde jsou firmy, které vyráběly loukoťová kola, diskety, faxy, parní lokomotivy nebo ruční pračky? Buď zkrachovaly, nebo se novým technologiím přizpůsobily. Německé soudy ale argumentují ochranou spotřebitele. Proto je třeba neustále opakovat: Státem garantovaný monopol spotřebitele neochrání. Pouze udržuje nepřirozeně vysoké ceny a brání pokroku.

Taxislužba není strategické odvětví, ani veřejná služba, kde mají monopoly svá opodstatněni. Je to běžné podnikání, které žene celou společnost dopředu a díky kterému je naše civilizace nejbohatší a vykazuje nejvyšší hodnoty blahobytu. Pojďme to tak udržet i do budoucna a neházejme podnikatelům zbytečně klacky pod nohy.