Od září 2007 se v Česku do nafty povinně přimíchává bionafta (a od ledna 2008 do benzínu biolíh). Budeme slavit, že se tak už deset let něco dělá pro přírodu? Nebo že se Země přestala oteplovat? Přesně naopak – to výročí je naopak velmi smutné.

Biopaliva prolobovali ekologičtí aktivisté, podle kterých mělo jít o zázračný lék nejen na tenčící se světové zásoby ropy, ale i na globální oteplování. Na první pohled to vypadalo idylicky. Podle části vědců totiž mají oteplování způsobovat naše emise skleníkových plynů (především oxidu uhličitého), vznikající spalováním fosilních paliv, hlavně ropy a uhlí. Rostliny z atmosféry oxid uhličitý naopak vychytávají a při fotosyntéze ho zabudovávají do své biomasy. Pokud tedy místo ropných a uhelných paliv budeme spalovat produkty z rostlin, uhlíkový kruh se uzavře a skleníkových plynů nebude přibývat. Tak to aspoň říkají zelené teorie. Praxe je ale bohužel jiná.

“Složité problémy mají jednoduché řešení, která je ale vždycky špatně,” říká parafráze jednoho ze slavných Parkinsonových zákonů. A přesně takhle to bylo i s biopalivy. Postupem času se stále víc a víc ukazovalo, že to nejen nefunguje, ale problém to paradoxně ještě zhoršuje.

Biopaliva prostě vycházejí dráž než klasická paliva, snižují výkon aut a poškozují motory. Na jejich pěstování a produkci je třeba víc energie, než se z nich nakonec získá, takže jsou obdobou nesmyslného snu jménem perpetuum mobile. Nejhorší ale je, že produkci skleníkových plynů ve skutečnosti nesnižují, ale naopak zvyšují.