Žije s poslední sovětskou Miss Julii Lemigovovou a celá léta bojuje za práva sexuálních menšin. A to je velmi podstatné – rozhodně jí totiž nelze vyčítat předsudky.

Navrátilová byla dlouhou dobu členkou poradního sboru Athlete Ally, což je spolek, podporující sportování leseb, gayů, bisexuálů a transgender osob (LGBT). Dnes už ve spolku Athlete Ally není. Vyhodili ji z něj za kritiku nefér výhod transsexuálních sportovkyň (bývalých mužů, kteří si nechali měnit pohlaví na ženské). „Nemůžete jen tak sama sebe prohlásit za ženu a rázem soutěžit se ženami,” napsala tenistka v prosinci na Twitter. “Musí existovat nějaké standardy.” V blogu na webu britského nedělníku Sunday Times pak dodala: „Je to šílené, podle mě je to podvádění. Jsem ráda, když mohu podpořit transsexuální ženy v jakékoliv podobě, ale nebyla bych ráda, kdybych proti nim měla hrát. Nebylo by to fér.“

Tyhle výroky prý byly “transfobní” a urážlivé. Opravdu? Navrátilová přece prostě jen pojmenovala realitu. Označila problém, který ve sportu už delší dobu visí ve vzduchu.

Čas od času se někdo narodí “v cizím těle”. Připadá si jako žena, ale fyzicky má mužské pohlaví, nebo naopak. Pokud se to rozhodne změnit, podstoupí operaci a upraví si jméno, což se objeví i v jeho osobních dokladech. Až potud je vše v pořádku. Je to věc osobního rozhodnutí a osobní svobody. Problém ale nastává třeba v okamžiku, kdy se takováhle “nová žena” rozhodne pokračovat ve své sportovní kariéře. Samozřejmě za své nové pohlaví.