Zatím sice v českých školách pracuje více než 157 tisíc učitelů a učitelek, jenže více než polovina z nich je ve věku těsně před odchodem do důchodu. Nebo už v důchodu jsou a učí, aby si k penzi trochu přivydělali. Otázkou je, jak dlouho to ještě vydrží a jak dlouho je to bude ještě bavit. Mezi nejstarší učitelskou generací a absolventy totiž zeje propast – jen minimum učitelů je v tzv. středním věku, tedy mezi 30 a 50 lety. A absolventi pedagogických fakult vydrží většinou jen dva až tři roky a odcházejí do pojišťoven, bank a na úřady. Je totiž třeba pořídit si bydlení nebo dokonce děti, a to s učitelským platem nelze. Nebo také zjistí, že škola s inkluzí je něco, na co je fakulta nemohla připravit.
V posledních letech Ministerstvo školství přidává učitelům místo peněz především práci a to ve ztížených podmínkách. K tomu další a další papíry, které musí vyplňovat. Napřed přišli s rámcovým vzdělávacím programem, školním vzdělávacím programem a akčními plány. To všechno si učitel musí vyrobit ještě před tím, než začne dělat to, kvůli čemu do školy chodí – tedy učit. To není žádná příprava na výuku. Žádná výroba materiálů, které by učitel využil v hodině s dětmi. To je jen bohapustá byrokracie, kterou školám nařídila ministerská vrchnost. Papírů je tolik, že by se s nimi dala vytapetovat škola zevnitř i zvenku.
Pak přišlo dvojí vyplňování třídnic – elektronické a papírové. Někdo na ministerstvu měl ten skvělý nápad, že papírové třídnice nahradí elektronickými, aby se šetřil papír. Pak se ale zjistilo, že papírové třídnice nelze zrušit, protože musí být vedeny pro případ požáru nebo evakuace školy. Podle nich se totiž sčítají evakuované děti. Takže se papírové třídnice zase zavedly, ale ty elektronické nikdo nezrušil. Tak je učitel musí psát dvakrát.
Následně ministerstvo zavedlo inkluzi „počesku“. Začalo likvidovat speciální školy, které byly vybavené pedagogy specializovanými na vzdělávání dětí s poruchami učení nebo dětí postižených. A tyto děti začalo násilně nutit zahajovat školní docházku v běžných školách, které na to absolutně nejsou vybaveny ani personálně, ani materiálně. Inkluze „počesku“ zpomalila tempo práce třídy a ztížila učitelům výuku. A navíc přidala další papíry. Individuální vzdělávací plány, integrační plán, intervenční plán. To jsou jen některé z mnoha, které učitelé musí nově vyplňovat v souvislosti s inkluzí. Dodávám, že ty papíry se vyplňují jen proto, aby je ředitel školy založil do šanonu a měl je pro případ návštěvy České školní inspekce. S reálnou výukou to nemá nic společného. Jen to učitelům žere čas, který by mohli věnovat výuce nebo její přípravě. A různá školení peníze, které by škola mohla dát na platy učitelů.
Nízké platy učitelů jsou přitom právě tím faktorem, který hrozí české školství během několika let úplně položit. Oficiálně je podle Ministerstva školství průměrný plat učitele 26.731,- Kč. To je méně, než kolik je průměrná mzda v národním hospodářství, která je podle ČSÚ 29.320,- Kč. Jenže průměr je velmi ošidná věc. Průměrná mzda v národním hospodářství se počítá ze všech profesí. Od ředitelů firem až po uklízečky. Všechny typy kvalifikací. Učitelem může být pouze vysokoškolsky vzdělaný člověk. A to je zcela jiná kategorie. Průměrná mzda vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců je 48.601,- Kč. Čeští učitelé tedy berou pouze 55% toho, co pobírají jejich kolegové, kteří absolvovali jinou fakultu. O srovnání s učiteli v jiných zemích – snad kromě Estonska – škoda mluvit. Evropský průměr průměrného platu učitelů a průměrného platu vysokoškoláků je kolem 80 %. U nás 55%! A to si ještě leckdo, zejména různé neziskovky, troufá učitele školit o tom, jak nedostateční jsou a jak je třeba, aby se – za státní peníze – zlepšovali. Nikoli na platy, ale na hloupá školení jdou peníze z kapitoly školství! Neustále jsou také ve hře různé varianty „odborníků do škol“, když učitelů je tedy málo. Jací odborníci by to za ty peníze byli, je asi každému jasné.
Komu jen trochu záleží na tom, abychom nebyli montovnou Evropy s hloupými děladly, tomu je jasné, že bez peněz to nepůjde. Bez peněz do škol, ne do spřátelených neziskovek a agentur. Učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům, ale i kuchařkám a všem, které školy ke svému provozu potřebují. Ne těm, kdo se přicucli na rozpočet MŠMT a sají jak Otesánci. Jinak ve státních školách brzo bude moci (a muset) učit kdokoli, kdo bude ochoten – za ty peníze. Děti sice nic nenaučí, zato bude dotyčný náležitě proškolen v tvorbě akčních plánů.
Jiří Hynek, prezidentský kandidát
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
