No ano, nevzdělanci, nevěděli ani pro co hlasovali, nevěděli jak EU funguje, chudák Británie, hlavně ať nikoho nenapadne toto udělat v ČR!
Mně toto přijde jako neuvěřitelné nefér a ignorantské k té části společnosti, která ten svět vidí prostě jen trochu jinak. Když si vezmete mou osobu, já jsem vystudovala Mezinárodní vztahy a Evropská studia. Po škole jsem měla i to štěstí, že jsem dlouho mohla pobývat v blízkosti lidí, kteří pracují pro jednu ze skupin v Evropském parlamentu. Zde jsem přímo měla možnost vidět, jak probíhá schvalování směrnic a nařízení, vidět výstupy komisařů nebo jednání výborů. Takže nemůže mě nikdo obvinit z toho, že o EU nemám informace a podle jejich logiky bych vlastně měla být velkým eurooptimistou. No, nejsem.
On ten svět opravdu není až tak černobílý, i když máte dostatek „info“, tak stále záleží, jak se díváte na způsob, jakým by mezinárodní organizace měla fungovat, podle jakých hodnot by se společnost měla řídit a co ji vlastně vede k prosperitě.
Z těchto názorů mohou vycházet různé konflikty. Jedním z nich je příklad, kterému můžeme pracovně říkat Patriot vs. Globalista.
Patriot věří, že většina rozhodnutí by se měla dělat v jeho zemi a pravomoce by neměly být přenášeny na nadnárodní organizace. Toto byla mimochodem největší motivace voličů brexitu. O britských věcech se má rozhodovat v Británii. Je to názor k zesměšnění? Proč. Je to prostě jen názor. Tento názor navíc nevylučuje dobrovolnou spolupráci s jinými národy na různých politikách.
V posledních evropských volbách Británie poslala do parlamentu jako nejsilnější stranu UKIP, která usilovala o vystoupení, těsně za nimi Konzervativce, kteří prosazovali reformu EU. Britští voliči dali jasný signál, jakým směrem by si přáli, aby se Evropská Unie vyvíjela. Přesto tam jejich europoslanci neměli možnost nic prosadit, protože nebyli součástí koalice bloku proevropských stran, které si nepřály spolupracovat s Reformisty a už vůbec ne s UKIP, usilující o vystoupení. Těm nepodpořili ani relativně rozumné rezoluce třeba ohledně odsouzení vražd farmářů v JAR (snad to bylo tím, že to navrhovali euroskeptici a ne tím, že by s tím souhlasili).
Další společenské rozdělení, které část lidí vede k euroskepticismu, je Progresivista vs. Konzervativec, popř. lidé tíhnoucí k některému z těchto dvou směrů.
Jaké politiky převážně v tomto EU prosazuje? Samozřejmě ty progresivní. Máme zde dotační programy na gender už od raných školek až po granty humanitním oborům na univerzitách. Dotace dostávají inkluzivní programy pro LGBTQI+, etnickou toleranci (se kterými jsou zároveň spojeny také projekty na „potlačování nenávisti“) nebo velmi populární environmentální politika. Pak vznikají vysavače s malým příkonem, dotace biopaliv nebo zákaz žárovek, které pořádně svítí.
Pokud jste liberálně progresivní občan, asi tomu tleskáte. Pokud jste liberálně progresivní občan, který je peněžně napojen na jednu z těchto politik, tleskáte dvojnásob. Pro neutrální či konzervativně laděné občany EU řeší něco, co je prostě vůbec nezajímá a nebo v horším případě to mohou brát i jako útok proti hodnotám, kterým věří a které jsou přitom povinni ze svých daní financovat.
Třetí diskuse je pohled na ekonomiku – socialistický vs. protržní.
Socialistický pohled musí EU opět imponovat, protože její současná podoba je prakticky celá založená na přerozdělování dotací a grantů. Takový člověk vám řekne, že dotace jsou prospěšné, pomáhají nám a je dobře, že je máme. Pro tržní člověk mu ale bude oponovat, že granty a dotace jsou spojené s vytvářením neuvěřitelného množství programů, které byrokraticky zatěžují každou členskou zemi. Kvůli dotační spoluúčasti prohlubují zadluženost regionů. Navíc vytváří psychologii závislosti, podobně jako sociální dávky, nesvědčí konkurenceschopnosti, tím pádem obecně zpomalují vývoj trhu a inovací. A rozhodně neimponují lidem, kteří se rádi spolehnou na sebe, chtěli by spíše, aby je stát nechal na pokoji – pokud tedy takoví lidé časem nerezignují a nezapojí se do dotačního koloběhu. A proč pro brexit hlasovali ze 70 % hlavně lidé bez univerzitního vzdělání? Protože tito lidé nikdy na dotace nedosáhnou, a možná tak profitují z to, že jim dítko přinese ze školy eurojablíčko, díky programu, který vymyslela poslankyně za zelené (a jehož cena vzrostla asi na pětinásobek, když šlo před dotační koloběh, než kdyby ho koupili normálně v obchodě). A to přitom nezmiňuji samostatnou kapitolu, jak často se dotace odklepnou nesmyslným projektům, které jsou pak předmětem mediálního pobavení a munice euroskeptickým stranám.
Proto předpoklad, že více informovanosti zvyšuje automaticky eurooptimismus je totálně chybná. Problém není, že lidé o fungování EU NEVÍ, problém je, že NESOUHLASÍ. A je úplně jedno, kolik milionů EU investuje do informačních kampaní. Občany, kteří věří, že se mají rozhodnutí dělat doma, nepřesvědčí. Lidi, kteří nevěří, že dotace jim přinesou blahobyt, neuplatí. Konzervativnější občany tisíce sociálně rovnostářských projektů nepřesvědčí, pouze budou ještě více naštvaní a více zatvrzelí.
EU je postavená celkově na špatných základech, které budou imponovat jen části společnosti. I když její úsilí investovat do školství, aby vychovávalo prounijní generaci je obrovské.
Přála bych si, aby jednoho dne vznikla alternativa evropského společenství, které zajišťuje diplomatickou platformu a čistě dobrovolnou mezivládní spolupráci bez nadnárodních a federálních aspektů, kvůli nimž dnes EU natolik přispívá ke kulturnímu rozdělení společnosti, k byrokraticky silnějšímu státu a socialističtějšímu ekonomickému vývoji.
Natálie Jahodová
členka Republikového výboru Svobodných
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
