Je možné si položit akademickou otázku, zda tehdejší šéfredaktor tohoto deníku je hrdý na práci Jiřího Ovčáčka. Články tohoto „génia“, který má za to, že se zhostí každé práce mnohdy lépe než ten, který jej prací pověřil, je možné si přečíst ještě dnes. Rozhodně psal s nadšením a velkým zanícením pro věc. Lidé by měli vždy dělat to, čemu věří. Ať už se podíváme z kteréhokoliv úhlu, nebudí jeho životní etapy přílišnou důvěru. Nedostudované vysoké školy, nepříliš hvězdné působení v PR oddělení Úřadu vlády ČR, krátké šéfování PR oddělení v ČSSD za vlády Jiřího Paroubka, to vše nepřineslo zřejmě tomuto ambicióznímu mladíkovi uspokojení.

Docela vysoko jej vynesl deník Právo, kde krátce působil. Předtím stihl být ještě redaktorem bulvárního Blesku. Možná si kompenzuje častým střídáním různých míst nějaké své životní trauma. Ani kdysi Ovčáčkovy zelené vlasy nejsou totiž patentem na rozum. Dnes jej slyšíme prostřednictvím hradních tiskových konferencí. Je otázkou, zda i toto není pouze uspokojení jeho ega. Možná by veřejnost i novináři raději slyšeli odpovědi od prezidenta Miloše Zemana a věřím, že by se tak Jiří Ovčáček mohl vyvarovat různým trapasům. Všichni jsme zvědaví, kde tento dnes hradní tiskový mluvčí skončí v dalším angažmá. V Haló novinách to, doufám, určitě nebude. Máme však jednu dobrou radu. Bylo by vhodné dostudovat alespoň jednu vysokou školu, nežli svou přítomností oblaží dalšího politika.