Čím dál více lidí se právě takto chová v soukromém, pracovním i politickém životě a já to považuji za opravdový společenský problém. Například v současnosti končí každé druhé uzavřené manželství rozvodem. Znamená to, že jsme tolerantní k rychlým a snadným řešením? Že je snazší odejít než problémy řešit? Co tím učíme své děti? Že nemá smysl se snažit dál, pokud přijdou potíže? S tím se nemůžu ztotožnit!

Na naší politické scéně se neustále objevují nové politické subjekty. Bylo by to skvělé, kdyby příčinou toho byl zájem občanů zapojit se do veřejného života a aktivně se tak podílet na životě v jejich okolí. Jenže v nových stranách nezřídka potkáváme staré tváře. S entusiasmem vždy znovu zažívají období „novomanželské zamilovanosti", tedy velkých plánů, slibů, vzletných vizí. Po tom, co takové nové hnutí hodně mluví, přijde čas začít něco opravdu dělat. V tu chvíli se ale nová strana často tak nějak vytrácí, až zmizí úplně. Konkrétní politici se s ní v tichosti „rozvedou", a když se přiblíží další volby, začínají nanovo - s novými kolegy, novou kampaní a nezřídka i novými názory. Kde je soustavná práce pro společnost, občany? Kde je řešení problémů? Kde je vytrvalost?