Někdo (jako já, kdo prošel válkou) se z míru nesmírně těší, dává přednost životu před smrtí a ničením. Mír, to jsou pro mě šťastné okamžiky, zdravé děti, zvířata, fungující zásobování, spokojený a pohodový život a dobrá práce.

Podle mne by mír měl chtít každý, psychicky normální občan. Jak jsme však viděli v médiích, ti, kdož se opovážili slovo MÍR říkat nahlas a dokonce je prosazovat veřejně, byli vzápětí terčem brutální šikany, trollích útoků na sociálních sítích, zesměšňování a dehonestace, kde hanlivé označení „chcimír“ patří k těm mírnějším projevům a osočení, že je autor ruský agent a další označení, k těm tvrdším. Opravdu by mne zajímalo, kdo tyto trolly najímal a platil. Nevěřím totiž, že by to dělali zadarmo.

Abychom tomu porozuměli, přiznejme si prostý fakt, že v době míru se poctivou prací nezbohatne. Zatímco, za války, když jste na správném místě, to se kšeftíky jen hrnou (např. za irácké války stálo armádu USA dřevěné topůrko kladívka do letadla 100 USD). Banky, které válku financují, na ní vydělávají neskutečné peníze (stačí se podívat na statistiky a zveřejněné uzávěrky) a čerta se starají o to, kolik lidí tam kvůli jejich zisku zemře nebo bude zmrzačeno. Osudy válečných vdov a sirotků je nezajímají, jen vlastní zisk.