Z jedné strany je nám připomínán vpád spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy ze srpna 1968, někdo jde do historie hlouběji a mává kartou potlačeného pokusu o maďarské povstání v roce 1956, jiný dokonce jde až k úmyslně vyvolaným stalinským hladomorům. Ano, to všechno se stalo a nijak to neslouží dobré pověsti země, která kdysi nesla název Svaz sovětských socialistických republik a v níž dominovalo Rusko. 

Jenomže méně se už připomíná, že dnešní Rusko není Sovětský svaz časů Brežněvových, natož Stalinových. Současná Ruská federace je normální kapitalistický stát s autoritářskými prvky. Jenomže ta autorita už není vynucená jako kdysi, nýbrž obdržela mandát ve volbách. A ještě nikde jsem se nedočetl o tom, že by před volebními místnostmi stáli biřické s halapartnami a samopaly a vynucovaly hlasy pro Vladimíra Putina. Zamyslel se vůbec někdo, kde se vzala Putinova autorita?

Odpověď je poměrně jednoduchá. Po rozpadu SSSR se stal ruským lídrem věčně opilý ex-bolševický starofunkcionář Boris Jelcin, který se prostě nechal koupit druhou stranou, tedy Amerikou, za pár flašek vodky. Otevřel Rusko západním zlatokopům, nechal vyrůst zvláštní třídu oligarchů, kteří si rozebrali to, co zbylo po vpádu západních korporátů, a Rusko bylo hospodářsky na huntě víc než za Brežněva, kdy sice stál v Moskvě slavný obchoďák GUM, ale k dostání v něm byly jen sardinky a sterilované okurky. To bylo pro Rusy nejen ekonomicky zdrcující, ale hlavně značně demoralizující. Alkoholismus kvetl na Rusi vždy, ale za Jelcina se z něj stala národní pohroma.