Ale dá se stavět hrdost cikánského národa na radosti, pozitivní síle a svérázu? Na čem stavěli Češi hrdost v boji proti nenávisti německy mluvícího ekonomicky dominantního národa v Českých zemích v době národního obrození?

Učili jsme se, že národní obrození byla česká literatura, obecně jazyk. Ale byly opravdu české písničky a tance opravdu to, co z nás udělalo národ? Co nám dalo sílu a právo postavit se po bok ostatních národů Evropy? Nebylo to spíš vzdělání našich prapředků? Vzdělání, které jim umožnilo vyrovnat se ekonomicky německým podnikatelům, vědcům, pedagogům a ano, také umělcům?

Komunisté nás to učit nemohli. Ale kdo byli mecenáši českých spisovatelů v době, kdy je prodej knih téměř negramotnému českému lidu nemohl uživit? Kdo zaměstnával všechny ty Palacké, Tyrše, Muchy, Smetany a další a další... Byli to čeští šlechtici a bohatí měšťané, kteří jim zadávali práci. V dnešních pojmech se jednalo o bohaté rodem nebo úspěšné podnikatele. Ale opět o Čechy. Nebyli to Němci, kteří by dotovali české studenty, umělce, vědce, živnostníky. Češi vytvářeli hodnoty v zemědělství a postupně rozšiřovali své statky. Češi zakládali živnosti a postupně z nich vzešli Škodové, Daňkové, Baťové a další a další. A díky nim potom mohli studovat umělci.