Letos jsem byl na Ukrajině již potřetí a moje ukrajinskoskeptické zkušenosti, resp. texty neznamenají, že bych Ukrajincům takovou zemi nepřál, ale jsou varováním před nereálnými očekáváními obou stran (tedy Ukrajinců i nás).

Parlamentní volby 26. října, volby po "Majdanu", ztrátě Krymu, volby s novým podporovaným prezidentem Porošenkem, ale i s válkou v Doněcku a Luhansku, volby se statisíci uprchlíky z těchto oblastí, volby v těžké ekonomické situaci, s teplotami pod nulou a s ještě nezahájenou topnou sezonou, tyto volby považovali mnozí ukrajinští i světoví komentátoři za nejdůležitější v moderní ukrajinské historii. Také ukrajinská veřejnost vkládá do těchto voleb velké naděje a očekává od nově vzešlé vlády změny zahájené "Majdanem". Očekává se společenský zlom, zahájení (dosud nezahájených) reforem, nové nasměrování země a konec oligarchie.

Pozitivní zcela jistě je, že Ukrajinci zatím snášejí všechno strádání i nedostatek tepla bez reptání. Ve východních oblastech již několik týdnů nedostali důchodci důchod a státní zaměstnanci plat. Všechny nedostatky jsou nahrazeny opravdu pozitivním národním vzepjetím: všude vlají ukrajinské vlajky, obří transparenty oslavují živé i mrtvé hrdiny Majdanu i obrany země na východě. Z toho mála, co mají, lidé podporují dobrovolnické prapory, které na východě bojují za celistvost Ukrajiny.