Vážení členové vlády České republiky,

pro řádné fungování společnosti je nezbytné, aby se v naší zemi v život neustále uváděla základní dlouhodobě osvědčená pravidla. Ta byla vyjadřována formou lidových moudrostí a předávána z generace na generaci. Jedno z nich je, že bez práce nejsou koláče, či kdo nechce (nikoliv nemůže!) pracovat, ať nejí. Tato pravidla nejsou jen návodem jak správně a spokojeně žít, ale i tmelem společnosti a základem všeobecného veřejného pořádku.

Řadu měst a obcí v naší zemi dlouhodobě trápí nesystémová podpora bydlení prostřednictvím doplatku na bydlení v ubytovacím zařízení. Je skutečností, že tato sociální pomoc nepřináší předpokládaný efekt, vždyť počet vyloučených lokalit či příjemců podpory za poslední roky dramaticky narůstá. Není totiž odrazovým můstkem umožňujícím začlenění příjemců této podpory zpět do společnosti a do důstojného způsobu života. Z ubytoven se naopak stávají sociálně vyloučené lokality, a to v těchto prostorách často žijí dokonce i rodiny s dětmi. Tato forma podpory znamená neefektivní využívání veřejných prostředků státu, doslova jejich mrhání, a je přínosná skutečně pouze jen pro provozovatele ubytoven.

U příjemců této podpory se naopak vytváří, pěstuje a upevňuje nároková mentalita, ze které pro ně vyplývá předpoklad, že na vyplácení nejrůznějších sociálních dávek mají právní nárok, a společnosti přitom nejsou nic dlužni, nemusejí nic vracet – ba naopak.