Pan Žižka volal policii, ale ta nepřijela, a tak mu nezbylo než bojovat o život vlastníma rukama proti čtrnáctkrát trestanému, fyzicky zdatnému násilníkovi, který ho hodil na kulečníkový stůl, zalehl a škrtil.

Pan Žižka z posledních sil šmátral kolem sebe čím by útočníka zastavil. Našel v rohu stolu nůž a pokusil se ho bodnout do nohy. Útočník se ale prudce pohnul, rána šla do břicha, ale nebyla smrtelná. Pan Žižka dnes sedí sedmý rok ve vězení. Byla půlnoc a Žižka spal ve svém domě. O půlnoci ho vzbudila družka, že do domu vnikl zadním oknem její milenec, se kterým se den předtím rozešla a křičí, že všechny zabije. Policie, kterou pan Žižka volal na místo, nepřijela. Pan Žižka se snažil opilého souseda trestaného čtrnáctkrát za násilné trestné činy a v době útoku čerstvě obviněného z násilí na skupině obyvatel poté, co honil své romské příbuzné s hasičskou sekerou v ruce, dostat ze svého bytu po dobrém.

Věděl, že, když se napije, neví, co dělá. Nejdříve jenom křičel, vyhrožoval a zastrašoval. „." Já jsem se nebál o sebe, já jsem se bál o kluka. On mě chytil normálně tadyhle a vnesl, vrazil se mnou prostě do těch dveří a porazil mě na kulečníkovej stůl a on byl kopáč, on kopal výkopy, já jsem v jeho rukou byl jak hadrová panenka,“ popsal situaci Žižka. Proto v zoufalství hledal cokoliv, čím by útok agresora zastavil. A našel nůž. Útočníka bodl jednou, soudní znalec tvrdí dvakrát. Žádná z těchto dvou ran nebyla smrtelná. Agresor se sesunul z kulečníkového stolu, opřel se vsedě o zeď a pan Žižka běžel znovu volat policii a záchranku do jiné místnosti. Když konečně po neuvěřitelně dlouhé době policie přijela, našli policisté v těle útočníka celkem osm bodných ran.