Odhad jsem tehdy vyslovila na základě analýzy chyb v českém dotačním systému a na základě tempa, ve kterém se nám daří či spíš nedaří peníze čerpat. Pro celé období 2007 – 2013 jsme měli vyjednáno zhruba 700 mld. Kč, zatím máme v posledním roce sedmiletky proplaceno 250 mld. Kč.

 Už teď je jasné, že smlouvy na všechny projekty, na něž by dotace měly být čerpány, nestihne česká administrativa do konce roku uzavřít. Projekty musí být dokončeny a vyúčtovány Bruselu do konce roku 2015, což je u řady projektů též nereálné. Tady už nehovoříme jen o ztrátě bruselských peněz, ale o dalším schodku českého rozpočtu – co neproplatí Brusel, to bude muset nakonec zaplatit český daňový poplatník.

 Pan ministr a jeho experti postavili mírnější odhad ztráty na optimistickém předpokladu, že vše od tohoto okamžiku půjde hladce, do konce tohoto roku budou uzavřeny smlouvy na dotace s novými příjemci na maximální možnou sumu, projekty nebudou mít skluzy při realizaci, nebudou se dělat chyby a nenastanou sankce a vracení chybně či podvodně čerpaných peněz. Důvod k takovému optimismu však nemá pan ministr žádný: když to do této doby šlo špatně, proč by mělo jít vše při čerpání od tohoto okamžiku hladce? Nezaznamenala jsem žádná systémová manažerská rozhodnutí a změny dosavadního systému, které by k hladkému a rychlému čerpání měly vést.

 Stav čerpání a fungování celého systému vystavuje naší vládě a krajům nedobrou vizitku – jak hospodaříme s vlastními veřejnými penězi, tak nakládáme s evropskými – jenže u těch nám to nemůže projít, EU totiž nastavuje striktní pravidla a vyžaduje jejich plnění. Tato pravidla pak čeští úředníci ještě zpřísňují a přidávají různé komplikace a nadbytečné rozhodovací články. Přitom je v ČR zanedbaná účinná kontrola, kontrolní mechanismy se točí na drobnostech a nevidí podstatná pochybení, v některých případech dokonce úmyslné podvody a korupční jednání. Ty pak v řadě případů odhalily evropské kontrolní orgány, takže musíme peníze vracet.

 Další zpráva z tohoto týdne: pan prezident byl v Bruselu „hasit požár“ v evropských fondech, tentokrát se jedná o ohrožení peněz, které máme vyjednány pro budoucí sedmiletku 2014 – 2020. Jedná se o 20,5 mld. eur. Evropské komisi dlouhodobě vadí, že nemáme účinný zákon o úřednících (služební zákon), který odstraní nežádoucí politické tlaky na transparentní rozdělování evropských peněz do projektů. Ani hrozba zmrazení peněz nepřiměla naši státní správu, aby konala.

 Bruselu dochází trpělivost s jalovými sliby české administrativy a hrozba zastavení čerpání je již zcela reálná. V době, kdy potřebujeme posilovat českou ekonomiku a vytvářet pracovní místa, bude taková ztráta finanční podpory doslova trestuhodná. Přijetí zákona o úřednících, resp. zákonného opatření Senátu, je proto podle našeho názoru absolutní prioritou. Čas se krátí a ztráta nabývá obludných a bohužel i reálných rozměrů.