Dodnes si vybavíme ze základní školy pár jeho epigramů. Jenže mnohdy trochu zapomínáme jeho zásluhy o českou novinařinu a politiku. V nich byl Havlíček zdravě kritický ke všemu, co mu ve společnosti vadilo. Nebál se jasně říct svůj názor a zároveň nebyl extremista a populista. „Jsem veliký nepřítel revolucí se zbraní, držím na revoluce v hlavách a srdcích,“ napsal. Rozhodoval se na základě vlastního úsudku. Takto například odhalil nevyzpytatelné Rusko s jeho přetvářkou, alkoholismem a silnými vůdci, kteří drží obyčejný lid v bídě. Škoda, že si jeho Obrazy z Rus nepřečetl třeba současný náš pan prezident. Věřím, že i kdyby Karel Havlíček žil dnes mezi námi, že by i v naší společnosti kritizoval přetvářku v Česku i v cizině. Těšil bych se na jeho články, ve kterých by dokázal včas rozeznat různé velkohubé a falešné spasitele od lidí, kteří sice na první pohled nejsou ničím zajímaví, ale ve své obci, městě či kraji dělají „drobnou práci politickou“. Bez okázalosti a touhy se zviditelnit.