Já osobně spatřuji největší problém v nejednotném názoru na tuto problematiku. Pojďme tedy hledat příčiny. Není to náhodou tím, že už je to všechno víc o politikaření, místo toho, aby si konečně k jednomu stolu sedli představitelé obcí a měst, těžaři a občané a diskutovali o důvodech, okolnostech a následcích? Já sám jsem již dávno přestal odpovídat novinářům na tu neustálou a jednostrannou otázku pro nebo proti. Nikdy je totiž nezajímaly důvody, nechtěli slyšet argumenty, jen jednoznačný závěr. Místo toho jsem zvolil jinou cestu. Sezval jsem občany ze své i okolních horských obcí na debatu, kde se mohli ptát přímo těžařů na otázky, které je tíží, a slyšet od nich jasné odpovědi.

Jako občan můžu mít jakýkoliv názor, ale jako představitel obce se musím řídit tím, abych nepoškodil svým rozhodnutím obec, a hlavně chci udělat všechno pro to, abych pro případné rozhodnutí získal silný mandát od lidí. Jako nejideálnější způsob rozhodnutí se mi proto jeví referendum. Myslím si, že když se bavíme o otázce, jejíž odpověď přímo ovlivní naše životy na dalších minimálně 70 let, měli bychom mít hlubší a širší mandát než od zastupitelstva jednoho volebního období.

První debata se již uskutečnila, další budou následovat, a to i v dalších obcích. A proč? Protože sami těžaři zjistili, že lidé mají pro své ANO nebo NE jasné důvody. Při první debatě tyto důvody jasně zazněly v podobě několika hlavních dotazů. Pokud se zruší silnice mezi Horním Jiřetínem a Zálužím, jaká bude jiná alternativa? Uzavřou se hory? Jaká je časová posloupnost v případě prolomení limitů? Lidé konečně slyšeli odpovědi na své otázky, viděli prezentaci a chtějí debatovat a ptát se dál. Příště na téma Co prolomení limitů přinese státu, kraji, obcím a hlavně jaké budou garance toho, že se sliby splní.