Kalousek: Ó, jak jsem se mýlil. Prostě ten populismus je naprosto neodolatelný

Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, obávám se, že je to docela zbytečné, ale přece jenom se pokusím tu debatu směrovat do nějakého systému, protože i odměňování ústavních činitelů, nebo chcete-li představitelů státní moci, by mělo mít nějaký systém, podle kterého ty odměny jsou vypláceny. Jednak prosím projednáváme novelu zákona o platu představitelů státní moci, ale mluvíme důsledně o platech politiků. Ale představitelé státní moci podle tohoto zákona nejsou zdaleka jenom politici - poslanci, senátoři a ministři - těch je tak do tří stovek, když vezmeme, že někteří ministři nejsou ani poslanci ani senátoři - a pak ještě dva tisíce soudců, zhruba kolem dvou tisíc. To jsou ti představitelé státní moci, kteří jsou vypláceni podle tohoto zákona. Těch soudců je tedy téměř řádově víc. A byla to moc soudní, já si na to dobře pamatuji, byla to moc soudní, která trvala na tom, aby tady nebyly zvlášť platy politiků a zvlášť platy soudců, ale aby to bylo opravdu dohromady právě v nějaké rovnováze jako platy nebo odměny představitelů státní moci. Tak to také bylo. Byl dohodnut nějaký systém, kdy souhlasím můžeme vést diskusi, zda to má být odvozováno od průměrné mzdy v celé ekonomice, nebo průměrné mzdy ve veřejné správě, nebo od čehokoli jiného, to je úplně jedno, ale mělo by to mít svůj daný systém a svůj předpokládatelný vývoj, čitelný a předpokládatelný vývoj, což na samém začátku nějak mělo.

Byl jsem to prosím pěkně já - a dodnes někteří kolegové se za to na mě velmi mračí, kteří tu tenkrát byli - kdo v roce 2011 prosadil ve vládě i v Poslanecké sněmovně snížení platů, ale prosím pěkně všech představitelů státní moci, právě pro tu rovnováhu, nejenom tedy poslanců a senátorů, ale i soudců, výrazné snížení o téměř 20 % a zamražení na tři roky. To proběhlo. A proběhlo to pro to, že byla výjimečná situace ekonomické krize. My jsme bolestivě šetřili, kam jsme se podívali, na všechny strany, a pokládali jsme za naprosto správné a legitimní, že když se bolestivě šetří, tak musíme především šetřit sami na sobě. Takže tenkrát ten návrh měl své legitimní opodstatnění, včetně onoho časového omezení na tři roky. A týkalo se to prosím pěkně, ten zákon se týkal všech představitelů státní moci. Soudci pak, já to nepodrobuji žádné kritice, poté, co tento zákon vstoupil v platnost a i jim byly ty platy sníženy, nejenom nám, tak si vymohli ústavními žalobami zrušení sami pro sebe tohoto omezení a uhráli to na něco, čemu se říká legitimní očekávání. Říkali, my jsme měli legitimní očekávání takovéhoto nárůstu podle těch platů, podle toho automatu, a pokud to politici omezili svým rozhodnutím, tak vlastně omezují nezávislou moc soudní. Teď jsem to samozřejmě velmi zjednodušil, prosím pěkně, ale zhruba to bylo jádro té argumentace. Ústavní soud na tuto argumentaci šel a soudcům tedy byly ty platy zvýšeny zpět a rozmraženy.

Skončila ekonomická krize, skončilo přechodné období a já jsem se domníval, že je konec těch trapných diskusí v Poslanecké sněmovně o našich vlastních platech, že je tady nastavený nějaký automat, jak říkali ti soudci, legitimní očekávání, jak se ty platy budou vyvíjet, a že už do něj nebudeme žádným politickým rozhodnutím zasahovat a že jsme si definitivně navždy přestali stanovovat svoje platy. Ó, jak jsem se mýlil. Prostě ten populismus je naprosto neodolatelný. Takže když už jsme se tedy zbavili toho problému, že si rozhodujeme o svých platech, kdy je tady platná, účinná právní norma, kde bez jakékoli politické a veřejné diskuse se ty platy předvídatelným způsobem na deset dvacet let dopředu mají vyvíjet, tak přichází vládní návrh, který zase chce, abychom si zase rozhodovali o svých platech. Do toho přicházejí Piráti s nějakým kompromisním návrhem, abychom si nějak jinak, ale opět zase politickým rozhodnutím, rozhodovali o svých platech. Samozřejmě nemůže zůstat pozadu pan místopředseda Okamura ve svém Superbu, který také chce, abychom si taky rozhodovali o svých platech.

Já vás prosím, abychom to nedělali. Nerozhodujme si proboha o svých platech. Ten systém tady existuje. Ta očekávatelnost je zřejmá, je legitimní. A jakýkoli politický zásah do toho je opět zase jenom otevření Pandořiny skříňky. Vy si myslíte, že to skončí, ať už bude odhlasován vládní návrh, Okamurův návrh, nebo pirátský návrh? Ne. Za rok zase někdo přijde s nějakým chytrým nápadem a zase nás bude nutit do toho, abychom si zase rozhodovali o svých platech. To je nesmysl. My tady nejsme od toho, abychom si rozhodovali o svých platech. Ten systém je nastaven a nechme ho běžet. Nepřinese to nic dobrého.

Jediná efektivní věc, která z toho mohla vzejít, byla, že při diskusi o tomto zákonu pan kolega poslanec Ferjenčík evidentně inspiroval jazykové vyjadřování pana prezidenta. Ale to už proběhlo, to se stalo.

A nic víc, nic víc, nic víc z toho nezískáme. Rád bych tedy uzavřel tuhle diskusi tím, že poslanecký klub TOP 09 - a říkám to jako člověk, který kdysi zcela vědomě snížil platy ústavních činitelů o 20 %, a nedělalo mi to dobře. Ale byla výjimečná situace, krize a věřil jsem, že je to správné rozhodnutí. Ale dnes poslanecký klub TOP 09 nevidí jediný důvod, proč bychom si měli opět rozhodovat o svých platech na základě jakéhokoli návrhu. A už vůbec nevidím jediný důvod, proč bychom měli odmítnout onu argumentaci moci soudní, na kterou jsme tenkrát přistoupili, že ty platy se mají vyvíjet společně. To má hluboký smysl. Vládní návrh se týká pouze politiků a ty dva tisíce soudců co? To je duch boží vznášející se nad vodami? Ne, to jsou stejní představitelé státní moci jako my, těch se ten návrh netýká.

Já to chápu, je to prostě dáno z té zkušenosti, že oni si to vysoudili, a tak by si to nepochybně vysoudili znovu, protože nález Ústavního soudu o legitimním očekávání tady je. Ale to legitimní očekávání mají všichni, nejenom ti, kteří berou ty platy. Ale celá ta veřejnost, která prostě tady ví, že existuje nějaké legitimní očekávání vývoje odměn představitelů státní moci. Akorát, že se vždycky najde nějaký chytrák, ať už na Ministerstvu práce a sociálních věcí, nebo v pirátském klubu, nebo v klubu SPD, který zase chce vznášet do toho automatu, který tady je a platí, který do toho automatu chce vnášet nějakou lidovou tvořivost. A přitom si ještě povídat, jestli chodí pěšky, nebo jezdí v Superbu nebo v Porsche.

My z tohohle systémového důvodu nemůžeme podpořit žádný z těch návrhů, který leží na stole. Chci deklarovat, že jsme připraveni diskutovat o možné změně celého systému. Dobře, jestli ten systém nevyhovuje, tak si o něm pojďme povídat, pojďme si o něm povídat i s těmi druhými představiteli státní moci. Pojďme skutečně diskutovat o tom, jestli platy soudců a platy senátorů a poslanců nemají být od sebe odděleny. Jestli tam nemají být jiná měřítka. Pojďme si klidně říct, na jakých parametrech má ten systém být postaven. Ale systém, prosím pěkně. Populisticky do stávajícího automatického systému vnášet parametrické změny je nesystémové, špatné, nic to nevyřeší a je to never ending story. Nedělejme to!