Pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, mé vystoupení je motivováno jednou jedinou otázkou. A co bude dál? Kdo bude odpovědný? Všichni víme, že už jenom samotná žádost o vydání poslance k trestnímu stíhání je mimořádné poškození a často i zastavení politické kariéry a pověsti politika. Má-li být někdo vydán k trestnímu stíhání a Sněmovna o něm rozhoduje, tak je velmi často už dopředu nejenom obviněný, ale odsouzený a popravený a vždy se tady najde dost kolegů, kteří k tomu přispějí. Mohl bych uvést celou řadu příkladů zpátky včetně paní kolegyně Parkanové, včetně pana kolegy Schwarze. Všichni byli dopředu zničeni, dopředu popraveni.

A vždy se k tomu dodávalo takové úžasné klišé, které psali někteří novináři typu Martina Komárka nebo Jany Lorencové: nechť jsou očištěni před nezávislým soudem. Jak mohou být očištěni před nezávislým soudem, když se nezávislého soudu nedočkají? Někteří mí kolegové na ten nezávislý soud čekají už čtyři roky a stále marně. Pan kolega Svoboda se zřejmě spravedlivého soudu nikdy nedočká. Proč by taky měl? Úkol byl splněn. Bylo požádáno o jeho vydání. Byl pošpiněn, částí společnosti obviněn, obžalován a popraven. Úkol byl splněn, teď to zase můžeme stáhnout, necháme tady poplivaného Svobodu a nebudeme riskovat proces, kde by se mohl očistit. Kolik je takovýchto případů? Takovýchto případů je spousta.