Kalousek TOP 09): Konfliktem zájmů jsme se už stali mezinárodně proslulými

Vážené dámy, vážení pánové,

vystupuji proto, abych požádal všechny poslance v této Sněmovně, i vládní poslance, abychom podpořili program této mimořádné schůze. Máme na něm tři body. Je to konflikt zájmů, je to rozpočtová situace a je to výroční zpráva NKÚ.

Všechny tyto tři body si zaslouží diskusi na půdě Poslanecké sněmovny a my opravdu nechceme vést diskusi proto, abychom si tady za každou cenu něco vyčítali, ale abychom se společně pokusili hledat cestu z velmi nelehké situace, ve které se Česká republika ocitla, a diskutovat o tom, jak eliminovat celou řadu rizik, která tady před námi jsou a kterým neunikneme, ať je budeme zapírat jak budeme chtít, ona se stejně stanou realitou.

Ke konfliktu zájmů si dovolím říci pouze to, že už jsme se stali mezinárodně proslulými. Já si tedy myslím, že je to mezinárodní ostuda, ale pokud chcete, můžeme tomu říkat mezinárodní proslulost, protože i významná veřejnoprávní německá televize ZDF odvysílala reportáž, ve které se věnuje České republice a jejímu premiérovi s tím, že čerpá evropské peníze v rozporu s evropskými hodnotami. Vše je přitom legální, jak konstatuje ona reportáž a my to také všichni víme, prostě proto, že z titulu politické moci si pan předseda vlády vymohl změnu podmínek a pravidel tak, aby mohly čerpat velké firmy na úkor malých a středních, a pak je legálně čerpá, což - jak se konstatuje - je v rozporu s evropskými hodnotami.

A jak řekla i předsedkyně kontrolního výboru Evropské unie, dokonce zhoršuje kvalitu demokracie v příslušné zemi. Ono to tak skutečně je, protože transfery podnikatelským subjektům ať už do společné zemědělské politiky nebo do programu zvyšování konkurenceschopnosti nejsou uvolňovány s motivem zvýšit produkci. Produkce je na trhu spousta. Jsou uvolňovány s motivem v globalizovaném světě podpořit ty malé a střední, aby mohly v konkurenčním boji vzdorovat těm největším. A cílem je kvalita demokracie, protože takový efekt podporuje širokou svobodnou střední třídu. A široká střední třída, svobodná, je kotvou každého demokratického režimu.

Pokud to otočíme a směřujeme dotace směrem k těm největším na úkor malých a středních, což se bohužel u nás děje, tak skutečně snižujeme kvalitu demokracie, protože směřujeme k modelu, kdy tady několik málo velkopodnikatelských skupin bude ovládat všechny obyvatele.

Tohle je věc na skutečně vážnou diskusi. Já bych tady chtěl mimořádně ocenit poslance KDU-ČSL, kteří jsou připraveni hlasovat pro program této schůze a diskutovat o tom s námi, protože ta pravidla se nezměnila teď. Ta pravidla se změnila v minulé vládě, ve vládě ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Andrej Babiš si je neprosadil sám. Musel mu je někdo navrhnout a někdo mu je musel schválit. Tak bych chtěl požádat i poslance ČSSD, zda by nebyli také takoví frajeři jako jsou naši kolegové z KDU-ČSL a nediskutovali s námi tento problém a podmínky čerpání, kde nebude docházet k tomu, aby byly velké firmy podporovány na úkor malých a středních, jak se bohužel stalo díky oněm změněným podmínkám v minulém vládním období.

Koneckonců, kdyby si někdo myslel, že nás takhle pomlouvá ta zlá německá televize, protože máme protiimigračního premiéra a ta televize je proimigrační, což je asi nejhloupější výmluva, jakou jsem slyšel za posledních dvacet let, tak přesně tohle najdete i v té výroční zprávě NKÚ. Na straně 55 přesně najdete citaci, že v důsledku nastavených podmínek a pravidel je podpora poskytována převážně velkým potravinářským firmám na úkor malých a středních podniků. To konstatuje naše instituce, náš Nejvyšší kontrolní úřad a myslím si, že tenhle problém si diskusi v Poslanecké sněmovně zaslouží, protože kdybychom udělali anketu, tak pevně věřím, že většina z nás by chtěla raději podporovat ty malé a střední. Také o tom spousta lidí často mluví do televize. Ale skutečnost je přesně opačná. Jsou podporovány ty velké na úkor malých a středních podle zprávy NKÚ, strana 55, pokud by vám tedy nestačila ona reportáž České televize.

Jsme-li u zprávy NKÚ, která je také programem naší mimořádné schůze, tak se velmi věcně věnuje otázce udržitelnosti veřejných financí. Naprosto věcně, bez emocí zpráva popisuje systémová rizika, kterým jsou české veřejné rozpočty vystaveny a která vyvolají tlak na rozpočty v následujících letech a bezpochyby ohrozí makroekonomickou rovnováhu. Pojďme tedy vést vážnou diskusi o tom, jak to eliminovat, jak to zlepšit.

Rozpočtový výbor bude zítra ráno projednávat konvergenční program, který vláda každý rok do konce dubna musí odeslat Evropské komisi, kde popisuje své fiskální úsilí a naznačuje rozpočty následujících tří let. V tomto konvergenčním programu se vláda přiznává /nemůže ani jinak/, že v roce 2018 vyvíjela negativní fiskální úsilí, že v roce 2019 opět vyvíjí negativní fiskální úsilí a že i v roce 2020 hodlá vyvíjet negativní fiskální úsilí. Negativní fiskální úsilí, to znamená kroky vlády, kterými vláda aktivně a vědomě zhoršuje bilanci veřejných rozpočtů. Pozitivní fiskální úsilí je, když vláda aktivně a vědomě zlepšuje bilanci veřejných rozpočtů.

Neutrální fiskální úsilí je, když nedělá jedno ani druhé. Česká vláda, a sama to má ve svém dokumentu, říká: my aktivně a vědomě svými rozhodnutími zhoršujeme bilanci veřejných rozpočtů a hodláme to dělat i v příštím roce. Já si myslím, že to zaslouží svoji diskusi. Jsme po pěti letech mimořádného ekonomického růstu. Ekonomika ochlazuje, ale stále, doufám, před námi není žádná tragédie, je před námi stále ještě velmi slušný hospodářský růst, ale vláda říká: my chceme dál aktivně zhoršovat stav našich veřejných rozpočtů, protože vyvíjíme negativní fiskální úsilí. Každý si to může v tom konvergenčním programu přečíst. To je prosím pěkně dokument vlády, to není moje tvrzení a budeme ho zítra projednávat.

Samozřejmě největším problémem udržitelnosti veřejných rozpočtů, kterým se zpráva NKÚ také věnuje, tím největším problémem je udržitelnost systému povinných pojistných, tedy sociálního pojištění a zdravotního pojištění. To je notoricky známý problém. Jistě si, dámy a pánové, vzpomenete, jak podrážděně reagoval pan předseda vlády na zprávu Národní rozpočtové rady, která predikovala vývoj do roku 2050, 2060, a říkala, že v té době se stane zejména systém sociálního pojištění a důchodového pojištění zcela neudržitelný. Jak to odbyl pan premiér, jak říkal, ať si Národní rozpočtová rada nehraje na prognostika na příštích 50 let, ať nestraší lidi. Ono nějak podobně to popisuje, tak jako Národní rozpočtová rada to nějak podobně popisuje jako rizika budoucího vývoje udržitelnosti veřejných rozpočtů, to popisuje i ona zpráva NKÚ, ke které se pan premiér vyjádřil ještě podrážděněji. Opět řekl, že je to nesmysl a že do toho NKÚ nic není.

Tak se podívejme na to, co o tomto problému píše sama vláda, protože i konvergenční program, což je vládní dokument, se věnuje dlouhodobé udržitelnosti veřejných rozpočtů, tomuto také, a ve vládním dokumentu vláda píše: Očekáváme, že do roku 2030 bude saldo relativně stabilní na úrovni kolem minus 0,3 % HDP. V dalším období se bude saldo zhoršovat a klesne kolem roku 2060 téměř až k minus 4 % HDP, píše vláda. Vláda, jejíž premiér toto popírá, když to řekne nějaká jiná instituce. Je to samozřejmě pravda. Vláda má pravdu, ale současně předseda vlády, když to řekne někdo jiný, tak to prostě popírá a říká, že to je kampaň a účelovka. Tak se prosím pěkně podržme onoho vládního dokumentu, podržme se konvergenčního programu, přiznejme si, že systém sociálního pojištění opravdu je udržitelný pouze do roku 2030 - a to je prosím pěkně, dámy a pánové, za chvilku, to je jedenáct let, to je v podstatě nic z hlediska dlouhodobého cash flow penzijního systému - a že po roce 2030 se začne rychle propadat do obrovských problémů a pokud se něco nestane v nejbližší době, tak do problémů neřešitelných. Přičemž vláda tohle ví, vláda tohle říká rozpočtovému výboru Sněmovny, vláda tohle pošle na DG Ecofin do Bruselu, ale my zatím vůbec nevíme, co s tím ta vláda chce dělat. Známe jenom programové prohlášení vlády, kde je napsáno, že penzijní reforma je prioritou číslo jedna a že jejím základním pilířem je oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu. Já si dovolím konstatovat, že oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu není žádná reforma. To je prostě metodický účetní krok, který vůbec nic nevyřeší. Já si naopak myslím, že tu situaci ještě zkomplikuje. Ale dobrá, pojďme se o tom bavit, pojďme se bavit o tom, co uděláme, jaké kroky, na jakých principech, aby se v roce 2040 nepropadl deficit důchodového účtu ke 2 % HDP a v roce 2060 ke 4 % HDP, protože to už jsme v naprosto neudržitelné situaci. Nikdo z nás samozřejmě neví, kolik bude v roce 2050 HDP, ale kdyby to prosím pěkně bylo dneska, tak je to 200 mld. A to je, všichni víme, že to je neudržitelné, vláda to ví, nemůže to nevědět, protože to sama píše ve svém dokumentu, o kterém bude zítra jednat rozpočtový výbor, a nedělá vůbec nic. A ani nenaznačuje jakými opatřeními - já si nepředstavuji, že uvidím na stole penzijní reformu v paragrafovaném znění, ale myslím si, že by měla Sněmovna diskutovat aspoň o těch základních principech, jak zajistit udržitelnost veřejných rozpočtů, na jejichž rizika upozorňuje zpráva NKÚ a koneckonců, která přiznává i vláda sama ve svém konvergenčním programu.

Rovněž se zpráva NKÚ věnuje otázce daní z hlediska toho, že se nepodařilo zjednodušit daňový systém, což samozřejmě komplikuje život jak správci daně, tak daňovým poplatníkům. Opět si to zaslouží svoji diskusi. Opět si zaslouží svoji diskusi zejména proto, že projekt Moje daně, který často paní ministryně prezentuje, bohužel nepočítá pokud vím zatím s tím, že by docházelo k jednotnému odvodu všech přímých odvodů, tedy daně z příjmů fyzických osob, sociálního pojištění a zdravotního pojištění, ze sjednoceného základu, z jednoho místa na jedno odvodové inkasní místo, ze kterého by také přicházela ta společná kontrola. S touhle ideou jsme přece vždycky všichni souhlasili. Byla i uzákoněna, pak to bylo zrušeno, padla kolem toho spousta nepravdivých výroků, ale prostě nevyčítejme si minulost. Vraťme se k té základní otázce zjednodušení daňového systému a řekněme si proboha, že odvádět tři daně ze tří různých míst, z různých základů, na různá místa a odtud aby přicházely kontroly, je prostě neefektivní a nikdo z nás to nechce. A jak to tedy uděláme, aby to šlo z jednoho místa, z jednoho základu, na jeden účet a z něj přicházela jedna kontrola. To je to tak složité si o tom aspoň povídat a zkusit to zrealizovat? Proč se tomu ta vláda tak urputně brání? Prosím, schvalme tedy ten program, abychom o tom diskutovat mohli.

Zrovna tak stojí za diskusi kvalita a konkurenceschopnost veřejné správy. Porovnáme-li Českou republiku v mezinárodním měřítku, a její konkurenceschopnost, no tak si díky podnikatelům vůbec nevede špatně. Ze 140 hodnocených zemí v rámci OECD jsme na 29. místě. A mohli bychom být mnohem výš než na 29. místě, kdybychom neměli tak neefektivní veřejnou správu, protože v rámci stejného hodnocení, stejné metodiky, co se týče konkurenceschopnosti veřejné správy, jsme na 97. místě, daleko za některými rozvojovými zeměmi a v rámci 28 zemí Evropské unie dvacátí čtvrtí. Pokud byste si mysleli, že si vymýšlím, tak i tohle najdete v té zprávě NKÚ. A to přece stojí za velmi vážnou diskusi v Poslanecké sněmovně. Tady se přece zjevně ukazuje, že tady máme přímou - pardon, přímou, naopak - máme tady nepřímou úměru mezi kvantitou a kvalitou. Vláda nabrala za posledních pět let více než 40 000 nových státních zaměstnanců. Já souhlasím s tím, že zdaleka ne všichni jsou úředníci, ale jsou mezi nimi tisíce úředníků. O desítky miliard zvýšila mzdové náklady na personál placený ze státního rozpočtu.

A jsme na 97. místě v konkurenceschopnosti. A jestliže dnes paní ministryně občas do novin řekne, že musíme snížit státní zaměstnance o 10 %, říkám ano, souhlasím, samozřejmě, možná o 20. Ale pro boha živého, proč jste těch 10 % nabírali? Tak dobře, tak už se to stalo, tak se pojďme bavit o tom, jak skutečně dostat armádu státních zaměstnanců pohybující se někde kolem 440 000 lidí, na rozumné číslo, ufinancovatelné číslo a především výkonné číslo, jak zvýšit jejich konkurenceschopnost. A pokud platí ta nepřímá úměra, samozřejmě platí jenom v nějakém rozsahu kvantity a kvality, tak prostě se do toho musíme pustit. Což je bolavé, což je nepopulární a my tady svoji pomoc nabízíme a pojďme se o tom bavit, pojďme o tom diskutovat.

Také v případě, že bude program schválen, máme připravenou celou řadu usnesení, které jsme vám chtěli navrhnout. Některá se věcně kryjí s tím, co tady přednášel pan předseda Fiala, takže ta opakovat nebudu. Ale chci vám nabídnout k úvaze, k přemýšlení aspoň usnesení, kde by Sněmovna vládu požádala, aby přestala vyvíjet negativní fiskální úsilí. Aby zkusila být aspoň neutrální, když už nechce být pozitivní. Ale vyvíjet negativní fiskální úsilí v době ekonomického růstu - chce to někdo? Jestli to chcete, tak to tak nechte, ale já si myslím, že by Sněmovna měla aspoň diskutovat o tom, jestli to chce, nebo nechce.

Dále, že bychom vládu požádali, aby předložila ne penzijní reformu během několika měsíců. Pan premiér ji sice sliboval už v roce 2016 a je rok 2019, ale protože víme, že se nic takového nechystá, tak chápu, že nemůže v tomhle roce vláda nic rozumného předložit, ale měla by předložit aspoň základní principy, kterými chce dosáhnout dlouhodobé udržitelnosti veřejných rozpočtů, když ona sama ví, že po roce 2030 se to začne propadat do neřešitelné situace, pokud do té doby nic neuděláme.

Chtěl bych navrhnout usnesení, kde bychom diskutovali, jak změnit podmínky a pravidla, která tahle vláda změnila v minulém období, způsobem, který, jak konstatuje zpráva NKÚ, poskytuje podporu velkým firmám na úkor malých a středních. Jak změnit podmínky, pravidla tak, aby naopak poskytovala podporu malým a středním proti těm velkým, včetně zastropování přímých plateb a celé řady věcí. To je přece věc, která se týká života každého z nás. Kvality života na venkově. Kvality demokracie. Opravdu o tom chcete mlčet a říkat, no tak, když si to ti kluci takhle udělali, tak ať si to čerpají? To je přece odpovědnost Sněmovny o tom mluvit! Zvlášť, když na to upozorňuje zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu. A samozřejmě bychom rádi od vlády i slyšeli, jak chce zvýšit konkurenceschopnosti a efektivitu veřejné správy, která se rok od roku zhoršuje souběžně paradoxně s tím, jak stát bobtná a nabírá nové a nové zaměstnance.

Dámy a pánové, domnívám se, že tohle opravdu stojí za velmi vážnou diskusi. A kdo jiný by o tom měl diskutovat než Poslanecká sněmovna. A kdo jiný by vládě měl říct své představy než právě vláda. (?) A já se chci zavázat k tomu, že pokud ty představy nebudou v přímém rozporu s programovými východisky TOP 09, že na nich ochotně budeme s vládou spolupracovat a že to rádi podpoříme. Ale musíme aspoň uslyšet, jak to ta vláda chce řešit. Protože zatím jsme jenom slyšeli, že ty problémy neexistují. Ale ony existují, jsou velmi vážné a my si myslíme, že si to zaslouží mimořádnou schůzi a že si to zaslouží i příslušná usnesení, která zde jednotlivé frakce zcela jistě budou přednášet. Abych zdůraznil pozitivní přístup TOP 09 k téhle problematice, tak tady chci říct dopředu jeden závazek. Rozpočet na rok 2020, o kterém již vláda diskutuje a který nějakým způsobem vyjde z toho konvergenčního programu, samozřejmě vzhledem k tomu, jaká rozpočtová politika se tady dělala minulých pět let, tak nemůže být dobrý. To prostě nejde, to už nikdo nestihne za těch několik měsíců, kdy se bude rozpočet schvalovat. Ale alespoň je možné při něm myslet na budoucnost a budoucí generace způsobem, který nebude urážlivý.

Jestliže v posledním roce naší vlády v roce 2012 za krize se podařilo z celkového podílu výdajů státního rozpočtu mít na investice alespoň 10 %, tedy přesně řečeno 9,9 %, tak jsem přesvědčen, že v onom roce 2020 po pěti letech vynikajícího hospodářského růstu by se to mohlo podařit také. Že by bylo 10 % celkových výdajů státního rozpočtu na investice. Připomínám, že letos je to 8,1 a že to opravdu není žádná sláva. Ten rozpočet je přerozdělovací, nemyslí na budoucnost, projídá současnost. Deset procent opravdu není přehnaný požadavek. Země, která chce dynamicky modernizovat, by ten podíl měla mít úplně někde jinde. Ale snažím se žít v realitě. Tedy, bude-li podíl investičních výdajů na celkových výdajích alespoň 10 % a nezvýší se přitom plánovaný deficit, jsme připraveni zcela vážně jednat o podpoře rozpočtu a rozpočet podpořit, přestože tam bude tisíc dalších věcí, které nám budou zásadně vadit. Ale bude-li tam alespoň 10 % na investice, budeme mít čisté svědomí, že ten rozpočet také myslí na horizont za toto volební období, že myslí na mladší generaci, že myslí na budoucnost a nemyslí jenom na cynické udržení moci na zítřejší den.

Děkuji vám za pozornost, dámy a pánové.