Zaměstnanosti by však mnohem více pomohlo snížení nákladů práce, které jsem v minulých letech prosadil s účinností od roku 2015. Vláda však toto prorůstové opatření zrušila, a tím zaměstnavatelům de facto zvýšila odvody.

Podle vládního záměru bude možné dotovat podniky v případě, kdy nemohou zaměstnancům přidělovat práci v rozsahu 20 – 40 % stanovené týdenní pracovní doby. A to z důvodu hospodářských potíží způsobených vnějšími ekonomickými vlivy nebo živelních událostí. Zaměstnavatel by po dobu utlumené výroby vyplácel zaměstnancům náhradu mzdy ve výši 70 % průměrného výdělku. Stát by zaměstnavateli přispíval 20 % průměrného výdělku, přičemž agendu bude administrovat Úřad práce.

Nyní si to představme v praxi. Úředníci budou jistě velice kompetentně posuzovat, jestli je výpadek výroby způsoben zrovna „externími ekonomickými faktory.“ Podniky v problémech se budou snažit dokázat, že jejich výpadek se pohybuje v intervalu 20 – 40 %. Pokud to bude 19,5 % nebo 40,5 %, ostrouhají mrkvičku. Podniky, které kvůli lepší konkurenceschopnosti dosáhnou dokonce růstu výroby, budou ze svých daní dotovat některé vyvolené.