Většina zemí Evropy kombinuje tři typy péče o nevyléčitelně nemocné: 1) mobilní péče včetně ambulancí a stacionářů, 2) kamenné hospice a 3) oddělení paliativní péče v nemocnicích. Všechny tři fungují v Německu, Rakousku, Finsku, Švédsku... Někde kombinují jen první dvě varianty (Itálie) a někde jen terénní péči s nemocnicemi (Francie).

Rozhodně ale nelze říci, že by kamenné hospice byly přežitkem, jak se nám někteří odpůrci snaží namluvit. Také zkušenosti z většiny krajů Česka hovoří jasně - základem musí být terénní služby, které umožní co nejvíce umírajícím strávit poslední dny doma. A pro ty, kdo z různých důvodů doma zůstat nemohou, je třeba zajistit kvalitní lůžkovou péči, včetně psychosociální a duchovní nabídky. Nejen podle mě, ale i řady odborníků to jde nejlépe zajistit právě v kamenném hospici. Nijak to přitom nepopírá fungování paliativních oddělení v nemocnici. Obě zařízení spolu mohou spolupracovat.

Proto pevně věřím, že se místo boje proti kamennému hospici dokážeme sjednotit na jasné linii péče o nevyléčitelně nemocné na Vysočině. Už teď k tomu máme velmi dobrý základ.