Přátelé, více než čtyři sta let uplynulo od časů, v kterých vkládal do svých her a básní William Shakespeare veškeré neduhy té doby… moc, zradu, intriky, morální a duchovní úpadek, politické hry, touhu po moci a prestiži… Jako by se vlny času zastavily někde v jeho době, tak nezměněná se jeví současnost.
Má být Filip Turek jmenován ministrem životního prostředí?Anketa
Sledujeme momenty, nad kterými zůstává rozum stát. Volíme si dobrovolně ty, kterým dáváme kompetenci na určitý čas spravovat tuto zemi. Místo abychom si dali záležet a vybírali ty nejlepší z nás, nevěnujeme tomuto aktu pravidelně dostatečnou pozornost, a pak „překvapeně“ sledujeme, jak tito pletichaří, vytvářejí tajné politické dohody, intrikují, lžou, mlží, něco tvrdí voličům a za jejich zády činí opak, překrucují fakta, nálepkují, zkreslují, manipulují, svá rozhodnutí podřizují osobním a stranickým zájmům.
Každým dnem jsme svědky nějakého jednání, které je amorální, absurdní, příčící se logice a dobrým mravům. Dnes ten, který v mládí zcela střízlivý obhajoval vpád vojsk Varšavské smlouvy na území našeho státu, si nyní v roli prezidenta (která mu z pohledu velké části národa morálně nepřísluší) dovolí kádrovat a školit toho, kdo v mládí v opilosti vedl na sítích hloupé sexistické a rasistické bláboly.
Zatímco lidé jsou drceni drahotou, nejistotou, hrají se tu shakespearovské hry. Ovšem tentokrát nejsou psány perem Shakespearovým. Tyhle hry si píšeme a režírujeme my sami. Blbý scénář, blbí herci, blbé konce… A tak pořád dokola.
Mgr. Eva Kaprálová, MBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.




