Tiše a bez jakékoliv pozornosti médií se kolem nás „proplížilo“ třiaosmdesáté výročí devátého února 1943. Dne, považovaného za začátek tak zvaného Volyňského masakru. Co to bylo a proč se o něm nepíše? Na pozadí dlouhodobě budovaného hrdinského narativu současné Ukrajiny to totiž není příliš populární. Přesto, nebo možná právě proto je dobré si podobné historické skutečnosti připomínat. Stejně jako je třeba si neustále připomínat holocaust, Osvětim, vypálení a vyvraždění českých Lidic a francouzské vesnice Oradour-sur-Glane. Nebo vietnamské vesnice My Lay. Je třeba si připomínat, jaké hrůzy mohou rozpoutat propagandou zpitomělí lidé, kteří se ocitnou v zajetí představ o vlastní nadřazenosti, nedotknutelnosti a beztrestnosti. Jedině tak se můžeme vyhnout jejich opakování.

Volyňský masakr nebyl jenom nějaká nahodilá válečná událost. V letech 1943 až 1944 došlo na území Volyně a částečně i východní Galicie k masivní kampani za vyhlazení zde žijícího neukrajinského, především polského obyvatelstva. Byla to cílená, nacionalistickou ideologií rozpoutaná etnická čistka. Jejími iniciátory a organizátory byly ukrajinské nacionalistické skupiny, zejména struktury tzv. Ukrajinské povstalecké armády (UPA), vojenské frakce Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), v níž měla hlavní slovo frakce OUN-B (pojmenovaná po Stepanu Banderovi). Tyto organizace v té době tvrdě prosazovaly myšlenku „etnicky čisté“ Ukrajiny. Logika byla jednoduchá: pokud budou ukrajinská území bez Poláků, nebudou žádné argumenty pro jejich návrat Polsku.

V obou zmíněných oblastech žili vedle sebe bez větších konfliktů desítky a desítky let Ukrajinci, Židé, Češi a další národnosti. V meziválečném období byla Volyň "zapomenutou" součástí Polska, v níž se postupně hromadily neřešené spory a sociální a národnostní konflikty. S příchodem Němců zmizela polská státní moc a s ní i omezující zákony. Díky aktivní podpoře německých okupantů, zejména významnému podílu UPA a OUN na „konečném řešení židovské otázky“, získali ukrajinští nacionalisté od nových pánů pro své plány de facto volné ruce. A také pocit absolutní beztrestnosti.