Rozhodla jste se kandidovat do Rady Českého rozhlasu. Proč zrovna tam? Máte k rozhlasu nějaký zvláštní vztah?

Na Českém rozhlase, a převážně na jeho publicistice, se mi vždycky líbilo, že se tam témata rozebírají do hloubky a neklouzalo se po povrchu. Dozvíte se různé pohledy na věc a ne tak povrchně jako třeba v České televizi. Bohužel jsem si všimla, že i Český rozhlas má poslední roky určitou tendenci přiklánět se k některým trendům a ideologiím a ve vysílání se jim věnovat více než jiným či jejich kritice. I přesto má ale po menší korekci směrem k vyváženosti stále velký potenciál toho, co může posluchačům nabídnout.

Slyšíme, že Česká televize a Český rozhlas jsou základem kulturního dědictví a bez jejich existence by všichni umělci navázaní na audiovizuální sektor šli „pod most”. Cítíte to tak?

Podle posledních statistik je v naší zemi zhruba 70 000 lidí v bytové nouzi nebo doslova bez domova. Čili z toho vyplývá, že „pod mosty" je a bude narváno. Umělci, kteří nejsou skutečně talentovaní natolik, aby se uplatnili přirozenou cestou a jde jen o protekční rádobyumělce jen „přisáté" na veřejnoprávní média a státní granty, musí svou situaci řešit jinak. Pokud vím, vydobyli si status umělce, tak se mohou prohlásit za nositele kulturního dědictví a říct si o tuto sociální dávku, pak mohou v klidu dále chodit třeba na demonstrace, aby se nějak zabavili a projevili. Veřejnost pak z jejich projevů sestříhá zábavné reely a tak zůstanou součástí toho kulturního dědictví stále stejně jako jakékoliv no name hvězdičky z různých reality show, to je podobná liga, jen je lidé nemusí nedobrovolně platit. 

Také bych ráda připomněla, že podle posledních statistik je v Česku nízká nezaměstnanost, a to až taková, že současná vláda, kterou jistě nikdo nemůže podezírat z toho, že je „proukrajinská", už nyní avizuje, že podporuje prodloužení pobytu pro všechny Ukrajince, kteří jsou schopni a ochotni pracovat, protože je potřebujeme, což je nezpochybnitelný fakt. Dokonce ani to nestačí, takže sem „dovážíme" Filipínce, zvyšujeme vízové kvóty pro Indy. Práce je a bude v komerční sféře tedy dost a ani umělci se tedy nemají čeho bát. Jsem si jista, že nezemřou hladem a v případě nejvyšší potřeby si najdou i nějakou práci.