Vážený pane ministře, v březnu letošního roku jsem se vás na tomto plénu dotazoval, v jaké fázi se nachází příprava zákona o statusu veřejné prospěšnosti. Zdůrazňoval jsem, že ačkoliv občanský zákoník se statusem veřejné prospěšnosti a tedy potenciálně i s výhodami s ním spojenými počítá, prováděcí předpisy dosud chybí. Jsem potěšen, že jste dodržel slib daný v odpovědi na mou interpelaci a vaše Ministerstvo v květnu návrh zákona do meziresortního připomínkového řízení skutečně předložilo. V něm se v § 4 odst. 1 konstatuje, že veřejně prospěšnou je každá právnická osoba, jejímž cílem je přispívat k dosahování obecného blaha. Odstavec 2 téhož ustanovení pak vyjmenovává jednotlivé veřejně prospěšné účely, mezi něž se řadí například charitativní činnost či ochrana životního prostředí.

V této souvislosti mne však zarazilo, že zákon výslovně nepočítá také s prováděním myslivosti. Tedy s činností, která směřuje k chovu zvěře a k rozvíjení mysliveckých tradic, které podle stávajícího znění zákona o myslivosti tvoří součást národního kulturního dědictví. Chci se vás proto dotázat, zda souhlasíte s názorem, že myslivost je jedinečným souborem činností, jež by neměly zůstat bez povšimnutí a že by i spolky věnující se myslivosti měly patřit mezi ty, jež mohou status veřejné prospěšnosti získat. V tuzemských podmínkách jde o desítky tisíc osob, které věnují svůj volný čas nejen lovu, nýbrž hlavně péči o zvěř a o její stanoviště. Děkuji za odpověď.