To by mu ovšem nesměli do kafe plivat takoví nepolitičtí odborníci, jakým je pan Balvín. I kdybych připustil, že může mít věcně pravdu (a osobně bych ale tuto pravdu nechtěl hájit), takticky to bylo absolutně nezvládnuté. Lépe by to žádný nepřítel Rusnokovy vlády nevymyslel.
Nepochybuji o tom, že si pan prezident svou chvíli slávy ve sněmovně náležitě užije. Ale netahá za delší konec provazu a toho by si měl být vědom nejen on ale i poslanci.
Vyslechli jsme spoustu řečí o porušování ústavních a parlamentních zvyklostí. Pak ale vůbec nechápu, proč by se poslanci měli byť vzdáleně zabývat myšlenkou, že prezidentovi v jeho žádosti o podpisy vyhoví. Nedivím se celkem spontánnímu odporu k notářsky ověřeným podpisům, ale vůbec se mi nezdá, že by bylo vhodné vyjít tomuto prezidentovu požadavku vstříc a uspořádat jakýsi prezidentem kontrolovaný ceremoniál – divadelní sběr podpisů pro podporu vlády Miroslavy Němcové. Tím by sněmovna jen prokázala svou slabost a ochotu teď i v budoucnu prezidentovi ustupovat i tam, kde to je naprosto zbytečné.
Současná nepřehledná situace nemůže těšit vůbec nikoho – ani samotné vrcholové aktéry, o občanech nemluvě. Ale nejde jen o potěšení, mělo by jít především o prospěch země. A proto je třeba zvolit řešení, které sice ze současné situace vychází, ale zároveň ukáže, jak dospět k rozumnému vyústění.
V prvním kroku je samozřejmě nezbytné podrobit vládu Jiřího Rusnoka hlasování o důvěře. Pokud uspěje, není co řešit (a ve hře zůstává už jen rozpuštění sněmovny). Pokud neuspěje a bývalá koalice si bude jista svou stojedničkou, je nejčistším a parlamentním řešením přijetí usnesení sněmovny, které prezidentovi navrhne jmenovat Miroslavu Němcovou premiérkou a pověřit ji sestavením vlády. Sto a nejméně jeden hlas při veřejném hlasování má nezpochybnitelnou validitu a zachová sněmovně tvář. Jistě, toto usnesení by mělo pouze doporučující charakter, ale osobně si neumím představit, že by ho (jakýkoliv) prezident nerespektoval. Těžko by pak zdůvodňoval i svým nejbližším, ale také v zahraničí, že sestavením další vlády pověří opět Jiřího Rusnoka nebo Bohuslava Sobotku či jiného odvážlivce. To, že se mu vláda ODS a TOP nelíbí (mně taky ne) není žádný argument.
Pokud by se ovšem potřebných 101 poslanců pro výše zmíněné usnesení nenašlo, nezbývalo by ani těm, kteří dosud z dobrých či méně dobrých důvodů předčasné volby odmítali, než rozpuštění sněmovny podpořit. Jiné řešení by legitimizovalo pokračování prezidentských variací na vládnutí. A tím i pokračování velmi nestabilního stavu. A to já nechci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Kasal - profil
