K tomu všemu jsem se prostřednictvím nového státního tajemníka pro evropské záležitosti, pana Aleše Chmelaře, dozvěděla z vysílání České televize následující:  Pan premiér Sobotka v Salcburku prezidentovi Macronovi doporučí, aby země galského kohouta konala ve věci mezd českých zaměstnanců pracujících pro francouzské firmy... Jinak řečeno, prezident Macron by se měl silou a vahou svého úřadu zasadit o to, aby Češi ve službách francouzských firem působících v Česku, brali stejné platy, jako jejich kolegové ve Francii. Na logický dotaz ze strany moderátora, jak by toho měl prezident docílit v případě soukromých firem, se mu dostalo ze strany pana Chmelaře odpovědi, že na našem trhu je řada francouzských společností se státní účastí. Představuji si, jak prezident Miloš Zemana přesvědčuje na základě doporučení bulharského premiéra Bojko Borisova management polostátního podniku ČEZ, aby platil bulharským zaměstnancům stejně, jako těm českým. Neskrývám, že mi to přijde úsměvné.

Je na místě položit otázku, jak by na případný úspěch Sobotkovy mise reagovaly naše odbory? Jak by ostatní odboráři přišli k tomu, že jejich premiér hájí zájmy pouhých cca 64 000 zaměstnanců pracujících pro francouzské společnosti v Česku? Myslím, že by to nesli nejspíše velmi nelibě. Pan premiér Sobotka by se proto musel rozjet do Berlína, vždyť jenom Škoda Auto má v Česku cca 29 000 zaměstnanců a shání se po nových. Následovaly by Londýn, Soul, Tokio, Vídeň. V případě úspěchu by pak platy pracovníků ve výrobě převýšily mzdy pedagogů, lékařů, vědců pracujících pro české subjekty. Nemálo z těchto lidí by pak nejspíše zahodilo své vysokoškolské diplomy a shánělo práci ve firmách zaslíbených.

Zůstává ovšem otázkou, jak by vedle českých odborářů, na které se v zahraničních firmách nedostalo, zachovaly odbory ve Francii v Německu. Obávám se, že jakési „Odboráři všech zemí, spojte se, aby se kolegové v Česku měli stejně dobře, jako ve Francii …“ určitě nefungovat nebude. Spíše si troufám tvrdit, že když jde o peníze, je odborář odboráři vlkem. Navíc, vzhledem k rozdílné podobě spotřebních košů, by toho český zaměstnanec při stejné mzdě pořídil podstatně více, než zaměstnanec v zemi domicilu jednotlivých firem. Nenastal by pak hromadný exodus zaměstnanců z Paříže či Mnichova do Prahy? Nebo třeba do Kvasin?