Někteří volají pro návratu Václava Klause, jiní kritizují ty, kteří se to odváží říci nahlas a nebojí se přiznat, že ve věcech ideových, či programových se ODS chová jako prostitutka, která za mrzkou odměnu v podobě funkce zapomene klidně na vlastní dítě a jde s tím, od koho má prospěch. Namísto diskuse o příčinách a hledání cesty vylučujeme ty, kdo mají jiný názor, rozhodujeme o tom, kdo je dobrý a kdo nikoli, kdo je „slušný“ člen strany a kdo je „kmotr“, kdo si zaslouží mít modrou knížku a komu ji raději odebereme. Stali jsme se stranou, ve které vítězí populisté. Smutná realita dnešní ODS.

Nevím, co by případný návrat Václava Klause do ODS udělal se stranou i s její budoucností. Pokud se ale shodneme na tom, že jeho „pomoc“ potřebujeme a chceme, měli bychom k sobě být upřímní a přestat koketovat s myšlenkou jakéhosi čestného předsedy – když, pak to musí být návrat se vším všudy. Musí mít ve straně práva a ke straně povinnosti.

Nejsem si ani zcela jist, že pravicová konzervativní strana by měla vylučovat své členy jen proto, že hlasovali jinak, než bylo všeobecné stranické vnímání, jakkoli to lze považovat za podraz, a sami páni „rebelující“ poslanci by se měli zamyslet nad tím, zda jejich postup byl správný. Nemyslím tím ani fakt rozbití 101-čky, jako spíše způsob, jakým to provedli, či lépe načasování (ačkoli soudím pouze a jen dle informací z médií a tak třeba pohled zevnitř může být jiný). Na druhou stranu argumenty, se kterými přišli, mají svou váhu a ODS musí analyzovat fakt, proč dlouhodobě narůstá nespokojenost s vývojem ve straně a proč se podobné teatrální pokusy upozornit na programovou vyprahlost stále častěji opakují. Vyloučení těch, kdo řekli nahlas to, co si mnozí jiní potichu myslí, problém ODS neřeší. Ba naopak.