S postupující neřízenou globalizací, která je postavena na neoliberální logice deregulace a privatizaci státních statků, se svět čím dál tím více zmenšuje. Ať už se jedná zmenšování dosahu pomocí informací, které jsou nám k dispozici téměř okamžitě nebo zmenšení pomocí dopravy. Dnes již není problém se dostat z místa A do místa B za několik hodin a na druhý konec světa to také není velký problém. Svět se nám tedy zmenšil.
Se zmenšováním dosahu světa nastal rovněž obrat od klasické formy práce. Již není tolik potřeba zaměstnávat lidi na plné úvazky. Pro soukromé nadnárodní korporace je výhodná flexibilita a rychlá výměna pracovníků – nejlépe za co nejlacinější. Model, který je nastaven jako nejvýhodnější a nejvýnosnější pro tyto korporace, se jmenuje konkurence. Tento fakt se čím dál více zostřuje. Neutěšený stav současné doby vede k tomu, že pracovní místa jsou čím dál méně jistá. Mohou zanikat okamžitě. Horší je to s jejich vytvářením. Často ani nevíme, zda dostaneme za naši odvedenou práci patřičně zaplaceno. Všechny tyto tendence současné doby začínají prohlubovat nerovnost mezi lidmi. Ať už se jedná o nerovnost ve výdělcích jednotlivců nebo domácností. Společnost se začíná rozdělovat na bohaté a chudé. Střední třída postupně mizí. Vznikají superboháči a extrémní chudáci. Ten, kdo si chce v zaměstnání udržet svoji pozici a postavení, musí čím dál intenzivněji pracovat nad rámec svého úvazku. Je nucen přesvědčovat (ať už ve své víře nebo protože to vyžaduje někdo jiný) své nadřízené, že on je na té či oné pozici ten nejlepší. K tomu všemu musí vynakládat více energie a v práci trávit více času. Poté mu nezbývá čas na odpočinek a vše si vybírá daň na zdraví jednotlivce.
Jedná se o past neoliberálního kapitalismu, kdy jsme nuceni ke stále vyšším a náročnějším výkonům. Možná si řeknete, že tomu tak není a že si za vše vlastně můžeme sami svým způsobem života. Jenže náš způsob života je v současnosti určován právě postupy nadnárodních firem a jejich reklamy. Svět nám sice nabízí nepřeberné množství možností, jenže za jakou cenu? Za cenu uvíznutí v neřízené globalizaci, ve které nastává ničení přírody ve jménu zisku, nárůstu násilí ve jménu konkurence, bídy a bohatství, válek o zdroje ve jménu rozvoje nebo přežití.
Převzato z profilu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
