Klasnová: Omlouvám se, že jsme neměli dost odvahy a dost pokory zůstat v opozici

Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si zde promluvit nikoliv pouze jako předsedkyně poslaneckého klubu Věcí veřejných, ale především sama za svou osobu. Přiznávám, že jsem si nejednou přála, abych z Poslanecké sněmovny odešla, nebo aby mi byl poslanecký mandát pro dobré chování zkrácen tak, jako se zdá, že tomu bude dnes. Myslím, že pocit marnosti nekonečných politických jednání a deziluze z fungování české politické, ale i mediální scény, i když jsem zocelena tristní zkušeností z pražské komunální politiky, možná sdílím s těmi, kdo se v Poslanecké sněmovně ocitli, stejně jako já, toto volební období poprvé. Měla jsem to štěstí nebo tu smůlu, že jsem mohla býti tři roky u skutečně průlomových událostí, mezi které patří i dnešní hlasování o rozpuštění Poslanecké sněmovny.

Jsem ráda, že odcházím z Poslanecké sněmovny po třech letech stále jako člověk a nikoliv jako politik, jako někdo, kdo netrpí pocitem vlastní důležitosti a naprostou slepotou vůči jiným za zdmi této budovy. Jsem ráda a bylo mi ctí, že jsem od jara 2012 mohla vést poslanecký klub Věcí veřejných, který, dle mého názoru, odchází po svém působení v opozici, ve které jsme měli být od samého začátku, s čistým štítem.

Děkuji voličům, kteří nám dali v roce 2010 svůj hlas a zároveň se jim omlouvám za to, že jsme neměli dost odvahy a dost pokory zůstat v opozici a že se nám podařilo předvést, ať už vlastní vinou, či vinou našich bývalých vykutálených koaličních kolegů, štěpení a nejednotu. Věci veřejné přivedly do politiky bohužel lidi, kteří v ní neměli co dělat. Tím jsme prohloubili nedůvěru občanů v politickou scénu obecně i ochotu volit nové politické strany. Ale pořád tvrdím, že díky působení Věcí veřejných, těch původních a setrvalých, se podařilo rozhýbat mnohé, co do roku 2010 nebylo v české politice možné. Například po dvaceti letech planých politických slibů prosadit přímou volbu prezidenta, za jejíž prohlasování si nejeden politik nyní rve vlasy a nadšená není ani ta část veřejnosti, jejíž favorit neobstál. A já jsem stále přesvědčena, že krok směrem k přímé demokracii byl krok správným směrem.

Po dvaceti letech a osmnácti pokusech a díky i mojí osobní zarputilosti se podařilo prosadit zrušení tzv. doživotní trestněprávní imunity poslanců a senátorů, protikorupční strategii, prosadit např. novelu zákona o veřejných zakázkách, včetně zákazu losovaček, a ve světě běžnou, ale u nás roky nechtěnou trestní odpovědnost právnických osob, či institut spolupracujícího obviněného. Oboje se nyní uplatňuje v mediálně sledované kauze Rath. Na post policejního prezidenta se nám podařilo dosadit nezávislého člověka, vzešlého poprvé a patrně naposledy z výběrového řízení, který zrušil policejní nařízení, podle něhož bylo povinné hlásit vyšetřování politických kauz. Díky tomu všemu je tady něco, co tady dvacet let nebylo, co někteří politici označují za policejní stát, za vládu plukovníků a podplukovníků, ale co já, jako občan vnímám konečně jako rozhýbání vyšetřování politické korupce. Myslím si ostatně, že to je jediný nástroj, kterým lze dosáhnout slušnějšího chování nejenom v nejvyšších patrech politiky, ale i v té komunální politice, protože politici jsou jen lidé a pokušení moci je příliš velké.

Vzdor všeobecnému a místy nesmyslnému šetření se Věcem veřejným podařilo ještě v koalici zvýšit nástupní plat učitelům na 20 tisíc a ministrovi financí navzdory, zachovat stravenky. Stejně tak se nám podařilo v koalici prosadit prolomení hazardní lobby a díky naší iniciativě řádně zdanit hazard bez výjimek, které nahrávaly netransparentnímu vyvádění peněz. Hlasovali jsme mnohokrát sami v některých klíčových věcech ve prospěch občanů této země, ať už jde o hlasování o sporném paragrafu loterijního zákona, který umožňoval provozovat hazard, videoterminály povolené Ministerstvem financí až do konce roku 2014. Věci veřejné jako jediné hlasovaly proti tomuto paragrafu, který později zrušil až Ústavní soud.

Stejně osamoceni jsme zůstali, když jsme hlasovali proti vyjmutí hospodaření energetického gigantu ČEZ z veřejné kontroly. Strana Věci veřejné, jako jediná ve Sněmovně hlasovala i proti pozměňovacímu návrhu, že poslanci nebudou platit pojištění z poslaneckých náhrad a de facto si tak navýší plat i proti evropskému stabilizačnímu mechanismu, který znamená, že Česká republika v okamžiku přijetí eura nasype stovky miliard korun do stoupy Evropské unie.

Říkala jsem, že Věci veřejné způsobily svými skandály skepticismus vůči volbě nových politických stran, ale věřím, že jsme také dokázali, že zvolit nový politický subjekt může znamenat i narušit zaběhlou lobby napříč takzvaným etablovaných politickým spektrem, byť možná za cenu sebedestrukce. Nakonec Věci veřejné v opozici napravily i to, pro co jsme kdysi v koalici sami hlasovali a za co jsme nesli spoluodpovědnost, protože jsme jako nováčci věřili slovům a slibům svých politických kolegů.

Sněmovna na poslední chvíli a i za našeho aktivního přispění zrušila sKarty a jednáním minulý pátek napravila také postavení těžce zdravotně postižených osob po Drábkově tzv. sociální reformě. To byl pro mne osobně poslední velký dluh, který jsem vnímala z hlediska našeho politického angažmá. Napravit jiné věci už bude na Sněmovně v novém složení. Jak jsem říkala v červenci, považuji předčasné volby za nejčistší formu řešení současné politické krize, která neumožňuje, aby byla nadále tato Sněmovna i Rusnokova vláda v demisi akceschopná. Kdyby se dnes Poslanecká sněmovna nerozpustila, nastane zde naprostá anarchie, ve které nebudeme schopni řádně schválit ani státní rozpočet a celá nepřehledná politická situace by nahrávala pouze lobby všech možných zájmů, jen ne těch ve prospěch občanů. Zavírat oči nad touto realitou by bylo pokrytecké. Snad budou po volbách ušetřeni občané věčných skandálů, právních i uměle a účelově vytvořených, politických bojůvek a půtek bez schopnosti konsensu pro zájmy země.

I po třech letech ve vysoké politice chci věřit, že je to možné, že však záleží na vůli Čechů s volebním právem. Snad si nebudeme muset i v příštím volebním období zpívat: "Za co, pane bože, za co."

Ne kvůli volebním preferencím Věcí veřejných a kvůli předvolební agitaci, ale kvůli osudu této země pevně doufám, že o jejím dalším směřování nebudou rozhodovat bývalí příslušníci StB či politici zodpovědní za tunelování státu v podobě Mostecké uhelné, OKD, CASA, Pandurů, IZIPu, solárního boomu, řepky olejky, sKaret, apod.

Přeji voličům šťastnou ruku a dobrou paměť při rozhodování, koho budou v předčasných volbách volit.

Děkuji za pozornost. (Bouřlivý potlesk poslanců VV.)