Školský zákon je zanesen spoustou byrokracie, nesmyslů, ideologických projektů, nejen inkluze. Mimochodem zítra v interpelaci načtu nebo požádám pana ministra o změnu inkluzivní vyhlášky. A řekněme si jasně, jsou tam věci, které se dají opravit rychle, pamlsková vyhláška a podobné nesmysly, až nějaký osvícený ministr zavelí. Jsou tam ovšem věci, které můžou trvat i 15 a více let. Když zrušíme praktické školy, to může trvat léta. Něco podobného je, když naprosto revolučně změníme způsob financování, tedy to, jakým způsobem peníze daňových poplatníků míří do škol.

Reforma financování protlačená politickou silou v minulém volebním období - už dnes se ukazuje, což někteří z nás říkali, ale byli jsme ukřičeni, že to přinese finanční rozvrat, že to přinese obrovské problémy, že nejsou spočteny náklady, že to vznáší spoustu otázek. Myslím, že pan ministr tato má slova v další rozpravě potvrdí. Přinese to hyperinflaci nákladů. Velice se divím, že tuto moji novelu nepředkládá paní ministryně financí.

Teď, oč jde. Vybíráme čím dál více peněz, poslední rok 160 mld. korun vás, daňových poplatníků, tj. 70 tisíc na rodinu nebo ještě více. Rychle to roste. Skoro to až evokuje otázku, jak jsme to před 10 lety mohli vydržet. Ale teď jde o to, jak tento poměrně nemalý objem peněz dostat do škol. Regionálního školství se týká asi 120 mld. tedy. Na to existují v jádru dva základní způsoby. Jeden, který jaksi se snaží reflektovat potřeby škol, nazvěme ho nákladový, anebo systém normativní.

Nákladový systém fungoval poměrně úspěšně třeba za komunismu, protože vyžaduje velice silnou centrální autoritu. Vyžaduje autoritu, která rozhodne: tady škola nebude, tady také nebude, tady bude a bude tam přesně 36 dětí na třídu, pan učitel učí 22 hodin atd. atd. Když někde škola není na sídlišti, tak se postaví. Když zase někde školy přebývají, tak se škrtem pera zruší a nikdo ani necekne, silná centrální autorita to zařídí. Takto skutečně české školství fungovalo před listopadem 1989 a řekněme si bez ideologie, ten systém byl relativně stabilní, centrální autorita fungovala. V současnosti centrum nemá takovouto sílu ani omylem vůči krajům, vůči samosprávným obcím, čili je naprosto iluzorní, aby takovýmto způsobem se systém mohl chovat.