Když vezmeme v potaz sice opožděnou, ale přesto dost razantní „antikoronavirovou“ akci krizového štábu u nás pod vedením profesora Prymuly, měli bychom ji srovnat s reakcemi vlád zemí kolem nás. Ty totiž byly a jsou vesměs výrazně váhavější a nerozhodnější než protiepidemická opatření u nás. Jaké jsou dopady na situaci v Česku? Možná se podaří izolací, karanténami a dalšími opatřeními zpomalit nárůst nakažlivosti (alespoň z exponenciálního nárůstu na lineární). To ovšem neznamená, že stejný stav bude všude kolem nás. I když tedy epidemii nějak ustojíme a přežijeme, můžeme reálně očekávat, že všechna opatření budeme muset držet v chodu výrazně déle, a to právě kvůli méně zodpovědným sousedům, protože zpomalení epidemie v Česku neznamená, že zpomalí i všude v Evropě.

Na čáře Thriller jak od Michaela Jacksona?

Navíc je pravděpodobné, že stejně jako ve středověku během morových ran, dojde dost možná k masivnímu exodu lidí z center nákazy, kteří ji budou roznášet dál. Dokud nebude schválen nástavbový zákon o zbraních, a to včetně odhlasování mého pozměňovacího návrhu, který umožní vládě povolat ozbrojené občany a členy branných spolků jako rezervu ministerstva vnitra například k posílení Policie ČR a ostrahy hranic, nemáme sílu neprodyšně uzavřít zelenou hranici s nejvíce nakaženými oblastmi, Německem a Rakouskem. Neřízená „virová“ imigrace přinese nejenom ekonomické a biologické problémy, ale i potíže a rizika bezpečnostní. Můžeme očekávat i problémy se zásobováním potravinami, protože většina zemí, ze kterých základní potraviny a zeleninu dovážíme, bude kvůli epidemii značně postižena. Tím dojde k výpadku pracovních sil a k propadu produkce. Export potravin, jakožto v tuto chvíli strategické komodity svého druhu, bude tedy omezen a pravděpodobně i licencován. Rozumná vláda by tak měla už nyní činit opatření směřující k zabezpečení maximální úrovně potravinové soběstačnosti. Řepky se totiž nenajíme.