Tehdy bylo Námestie SNP pod prezidentským palácem plné k prasknutí, střízlivé odhady čítaly kolem čtvrt milionu protestujících. Nic naplat, Čaputová nechala „dohodu“, či spíše diktát, schválit tamním parlamentem (Národní radou) bez povolení diskuse, víceméně aklamačně. Pošlapala tím práva opozice, občanů a všech, kdo chtěli aspoň znát důsledky tohoto vazalského aktu. Anulovala tím poslední demokratické principy, jimiž se tak ráda ohání. A nepochybně uspíšila pád tamní vlády nejméně o půl roku.I přesto smlouva na Slovensku prošla tamním parlamentem jen velice těsně, 79 ze 150 hlasů poslanců, kdy proti ni hlasovala i část poslanců vládní koalice.
Jak jsme na tom dnes my? Již řečená ministryně Černochová za potlesku koaličních politiků kývla Američanům na DCA bez mrknutí oka, nechala do textu zapsat dlouhou řadu vojenských prostorů a staveb k bezplatnému, ba z našich zdrojů sanovanému užití a „zapomněla“k ní dojednat interpretační doložku, kde by bylo např. explicitně řečeno (jako právě na Slovensku), že na našem území Američané nesmí rozmístit jaderné zbraně.čímž trumfla podobné „dohody“ z minulosti, a že máme v tomto ohledu bohatou tradici. Pojďme si ji připomenout.
Máme už 3 dokumenty o pobytu cizích vojsk na území ČR:
- Vyhlášení protektorátu v roce 1939,
- Smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR
- a už řečenou neslavnou DCA.
Všechny tyto dokumenty mají několik společných rysů:
- Občanů se ani v jednom případě nikdo neptal na jejich (ne)souhlas
- Všechny byly sepsány pod diktátem cizí mocnosti
- 1. a 2. dokument byly sepsány již za přítomnosti cizích armád na našem území
- Třetí, lokajská smlouva, je podepsána bez obsazení ČR, bez vlády unesené do zahraničí, zato s maximální servilností, dokonce bez toho, že by zde již mašírovali Američani. Tudíž to není podepsáno pod nátlakem, ale přeochotou vlády, poslanců pětikoalice a většiny poslanců ANO.
Několik zajímavých historických srovnání:
Pouhých 21 let trvalo mezi vznikem Československa (1918) a obsazením republiky Wehrmachtem. Dělí je 29 let mezi první (1939) a druhou (1968) a 32 let mezi druhou a třetí (2023) smlouvou./32 je mezi odchodem sovětských vojsk a podpisem DCA, mezi uzavřením dohody se Sověty a DCA je 55 let/.
Ad 1: O první události, obsazení vojsky nacistického Německa, se v žádném orgánu nehlasovalo. Hitlera a další německé potentáty v předklonu vítali Hácha a další češtípotentáti, bylo to (i po zkušenosti s Mnichovem a Sudetami) bráno jako hotová historická věc. /plus tam bylo v předvečer obsazení jednání s českou vládou v Berlíně, kde Němci hrozili Háchovi bombardováním Prahy, tisíci mrtvých atd./ Z republiky odešli den předtím (14.3.1939) Slováci a vyhlásili Tisův „štát“ jako pátou kolonu Německa v té části Evropy. Půl roku nato začala německým přepadením Gliwice druhá světová válka. Na zbytkovém území okousaného Česka byl ustaven „protektorát“, jehož administrativa měla všechny pravomoci. Loutková česká vláda (jednu dobu vedená též bývalým policejním ředitelem Bienertem, dědečkem známé pravdoláskovnice Terezie Jungrové Kaslové) směla toliko kývat na německé povely.
Jste pro to, aby homosexuální páry směly adoptovat děti?Anketa
Ad 2: Proti smlouvě SSSR v roce 1968 hlasovali 4 tehdejší poslanci Národního shromáždění (Kriegel, Vodsloň, Fuková a Sekaninová-Čakrtová- ta se ptala, kdy že sovětská vojska odejdou, když jde o dočasný pobyt) a 10 se zdrželo (ze 300 celkových).
Je pozoruhodné, že z dnešního pohledu se jednalo de facto o vládní poslance (členy KSČ). Uvidíme, jaký poměr hlasování budev případě DCAz 200 poslanců a 81 senátorů. Vypadá to, že dost podobný. Hlasovací sjetinu budeme pečlivě uchovávat.
Zajímavým paradoxem je, že zatímco 1. a 2. smlouva hovoří o obraně českého území - protektorátu (resp. ČSSR) tak v té třetí není o konkrétní obraně našeho území ani slovo. A například ve srovnání pravomocí, svobod a zodpovědností za přestupky byla sovětská smlouva daleko vstřícnější k zákonnému prostředí ČR než lokajská smlouva DCA.
Co tím chce básník říci? Že dnešní smlouva DCA zde vytváří tak totální prostor nesvobody, jaký nepamatujeme. Jistě, protektorát byl řízen německými a normalizační režim sovětskými vojsky, panoval strach o holé přežití, byť míra násilí v prvním a druhém režimu se nedá srovnávat.
Nová okupace, nebojme se toho slova, silami americkými sice zatím není přijímána s bajonety v zádech, ale jak již bylo řečeno, servilitou a otrockou poslušností dosazených vrchnostů, kteří by prodali vlastní babičku, jen když je pohladí po pleši poslední seržant s americkými insigniemi. Vláda prodala náš stát do otroctví, navíc na dobu neomezenou. Ve smlouvě stojí délka trvání 10 let, ale s automatickou prolongací, když o její zrušení některá ze stran přímo nepožádá. Připomíná to starý normalizační vtip: „Jaká je jednotka dočasnosti?“ – „Jeden furt“. Jenomže dnes už ten vtip není ani trochu k zasmání.
Pokud protektorátní kolaboranty, včetně již velmi nemohoucího Háchy, po válce soudili jako ty, kdo zaprodali zemi cizí moci a sloužili jejímu násilí, jsem zvědav, před jakým soudem budou stát tito jejich pohrobci. Ač neznaboh, doufám, že aspoň před tím božím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
