Je naprosto nepřijatelné, že národní hrdinové a mučedníci, studentští předáci popravení německými okupanty 17. listopadu v Ruzyňských kasárnách, neobdrželi dosud od obnoveného českého demokratického státu žádné oficiální vyznamenání. Přitom jde o osobnosti, o jejichž hrdinství a vlastenectví, které zaplatily svými životy, není sebemenších pochyb.

Dny zrady a nástup německých katů

Období sklonku třicátých let minulého století, zejména časový úsek počínající podpisem hanebné a zrádné Mnichovské dohody na podzim roku 1938 a pokračující přímou německou okupací českých zemí, je nejtragičtější etapou našich novodobých dějin.

Bez ohledu na aktuální snahy určitých politických a mediálních kruhů, domácích i zahraničních, o přepisování historie druhé světové války a jejích výsledků. Zcela jistě platí, že všichni občané, kteří se v této době postavili německé okupační moci, civilisté i vojáci, si zaslouží náš obdiv a vděk.

Dne 28. října roku 1939, v den výročí založení samostatného československého státu, proběhly v Praze velké demonstrace proti německé okupaci, které byly Němci brutálně potlačeny, včetně ostré střelby do demonstrujících občanů.