Kobza (SPD): OSA Nostra – pokolikáté už?

28.04.2020 17:00 | Zprávy
autor: PV

Mnozí pamětníci si ještě vybaví z druhé půli 80. let tehdy značně třaskavý článek Michala Horáčka a Luboše Beniaka z Mladého světa s názvem OSA Nostra. Šlo v něm o popis dosti mafiánských praktik OSA – Ochranného svazu autorského, který tzv. zastupuje autorská práva umělců z hudební oblasti a vybírá za ně poplatky od různých provozovatelů - rádií, televizí, pořadatelů veřejných produkcí atd.

Kobza (SPD): OSA Nostra – pokolikáté už?
Foto: SPD
Popisek: Jiří Kobza, poslanec za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Je členem zahraničního výboru a místopředsedou výboru pro životní prostředí

Už tehdy článek samým svým titulkem navozoval jasný názor, oč jde v té organizaci (založené mimochodem už r. 1919 jako soukromoprávní subjekt, za komunistů ovšem dohlížený příslušnými orgány). V jádru řečeno, šlo o to, že si OSA „privatizovala“ poměrně úzká skupina lidí z hudební branže, vytvořili si sobě na míru různé sazebníky úhrad za užitá autorská práva, tzv. zastupovaným umělcům něco usypali a o zbytek se nějakým málo čitelným způsobem dělili. Rozdělili zkrátka svět OSA na „členy“ a „zastupované“, jimž „členové“ vládli a vládnou podle svého uvážení.

Tato praxe, jako i mnohé jiné, přešla do nového režimu po listopadu 1989, jen na oněch výsadních židlích dnes usedají jiní kápové. Co se změnilo, a to k horšímu, je jejich – jak to říci – nenajedenost. Za poslední léta si můžeme připomenout nemravný boj o poplatky z vysílaných obsahů v AV přístrojích v lázeňství, vybírání poplatků z produkcí, kde nezazní ani jediná skladba autora zastupovaného OSA (čili jde na první pohled o obohacování se z cizího peří) a mnoho dalších.

Jednu obzvlášť pikantní informaci o OSA přinesl před časem jeden provozovatel rádia, který na svém programu měl výhradně tzv. etnickou hudbu, čili autory a interprety z Asie, Afriky, Jiří Ameriky, Islandu, Sibiře, Izraele  a dalších míst, o nichž s největší pravděpodobností OSA ani netušila, že vůbec existují, natož aby s nimi měla smlouvu o zastupování. Nicméně od příslušného provozovatele kasírovala měsíční paušál, jehož další osudy byly nejasné. Na dotaz, kam putují tyto peníze (v úhrnu za čtyřleté období vysílání šlo o víc než milion korun), bylo onomu provozovateli sděleno, že spadá takzvaně „pod čáru“. Že prostě malá rádia, která nemají dostatečný počet posluchačů (v tomto případě šlo spíše o desítky než stovky tisíc, vzhledem k exkluzivitě a kulturnosti programu je to pochopitelné) se jednotlivě nerozúčtovávají, nýbrž jejich paušál jde rovnou k rozdělení mezi samotné „OSAře“. Tomu se v trochu jiném kontextu říká „coming out“.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Ing. Michal Kučera byl položen dotaz

Předkupní právo na zemědělskou půdu

V čem přesně spočívá? To ho majitel pak nemůže prodat komu chce a za kolik chce? Mě třeba přijde na jednu stranu i správné, že když někdo na půdě hospodaří, má pak jako první si jí možnost i odkoupit, protože na ní udělal už kus práce. Nebo to tak není?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Rédová (Stačilo!): Kdysi se tomu říkalo kolaborace

23:08 Rédová (Stačilo!): Kdysi se tomu říkalo kolaborace

Reakce na svém veřejném facebookovém profilu na tvrzení, že sudetští Němci chtějí pouze smíření